Tkanička

23. června 2013 v 23:13 | Krakin Shikazu |  Umělecký koutek
,,Víš, ty papíry jsi mohl posbírat hned po škole. Aspoň by se ti nerozmazaly některé ty čmáranice, jak to tak dlouho leželo na té vlhké trávě. A neujel by ti bus."
,,Nemusel jsi na mě čekat."
,,Šel by jsi sám. A stejně nechápu, proč jsi to neposbíral hned, co ti to vyhodili z toho okna,"
,,Celá škola by viděla, že to je moje."
,,No a?"
,,Hele, já nechci, aby to věděli."
,,Proč? Co je špatného na tom, že si čmáráš?"
,,Ne všichni to berou jako schválenou činnost. A nechoď po tom patníku, spadneš pod auto."
,,Ono je kreslení zakázané? Odkdy?"
,,Není zakázané. Ale oni mají pocit, že se to nehodí. A kreslení a kreslení je podle nich rozdíl."
,,Nechápu."
,,Copak jsi je neslyšel? Bacha...! Říkal jsem ti, že nemáš lozit po tom patníku! Všichni se různě šklebili nad tím, že to musel kreslit někdo, kdo to nemá v hlavě v pořádku."
,,Mě se ty tvoje čmáranice líbí."
,,Ty nejsi běžný vzorek populace."
,,Když myslíš...co je podle tebe takový běžný vzorek?"
,,No, normální lidi, jako ostatní."
,,Myslíš třeba jako kdo, ´ostatní´?"
,,No, ostatní normální... normální lidi, co se normálně chovají a..."
,,A dělají to co ostatní."
,,Přesně tak."
,,Takže třeba ti, co si z tebe celé dny dělají poskoka a nakonec ti ještě vyhodí z okna tvoje věci, aby tě ztrapnili před ostatními normálními lidmi tím, že ukážou, že nemáš společensky přijatlné koníčky."
,,..."
,,Měl by ses na ně vykašlat."
,,Nechci mít problémy."
,,Chyba lávky, už je máš."
,,Nechci je mít ještě větší."
,,Někdy je lepší mít problémy než snažit se jim vyhýbat a přehlížet fakt, že se k tobě chovají jak k hadru na podlahu."
,,Mně to nevadí."
,,Ale mně se z toho dělá na nic, když se na to musím dívat."
,,Nemusíš. Nemusel jsi tam stát a čekat na mě. Mohl jsi jet autobusem."
,,Nemusel. Ale chtěl jsem."
,,Nejsme kamarádi."
,,To ani oni nejsou a stejně jsi s nima pořád. Hups!"
,,Dávej pozor na ty auta, prosímtě..."
,,Jo furt..."
,,Ty jsi nikdy neměl strach, že si z tebe ostatní budou dělat legraci, nebo se ti vyhýbat?"
,,Už se stalo. Nevadí mi to. Aspoň mám klid."
,,Nevadí?"
,,Ne. Oni když si všimnou, že mám sluchátka, tak zmlknou. Většinu z nich to přestane bavit, když je neslyšíš a tím pádem nereaguješ."
,,Když máš sluchátka, tak jak víš, že zmlkli? Nebo že předtím vůbec něco říkali?"
,,To, že mám sluchátka ještě neznamená, že je mám zapojené. A slyším poměrně dobře. Někdy i víc, než bych chtěl."
,,Hele, já sice vím, že jsem ti před chvíli řekl, že si máš dávat pozor na auta, ale..."
,,Ale nemyslel jsi to tak, že mám chodit po poli? No, když skončil chodník a ty máš problém s tím, když se dostanu k blízkosti aut..."
,,Můžou tam být hadi."
,,Nejenom hadi. Hele?"
,,Co?"
,,Můžu si nechat nějakou tu tvoji čmáranici?"
,,Proč tomu říkáš čmáranice, když se ti to líbí?"
,,Tak můžu, nebo ne?"
,,Na, vyber si. Bacha, tam něco je..."
,,Mrtvé koťata, někdo je tu vyhodil, už jsem si jich všiml včera večer."
,,Co jsi tu dělal večer?"
,,Vracel jsem se domů."
,,Nepovídej."
,,Povídám. Na...a dík, vezmu si tuhle."
,,Nemáš zač...od čeho máš ty jizvy?"
,,Které?"
,,Ty jich máš snad víc? Ty na té ruce."
,,Aha, tyhle...to nic."
,,...."
,,Co?"
,,Nic, až teď jsem si všiml, že máš náušnice."
,,To brzo."
,,Ještě o něčem nevím?"
,,O spoustě věcí."
,,To není fér."
,,Co?"
,,Ty o mně evidentně víš skoro všechno a já o tobě nic."
,,To je tvoje chyba. Známe se už přes tři roky."
,,Nikdy jsem si tě nějak extra neprohlížel."
,,Teď to zní, jako kdybych já na tebe zíral furt."
,,Co já vím."
,,Bacha!"
,,Jej...díky."
,,Hlavně, že já si mám dávat pozor na auta."
,,Promiň....sakra."
,,Co ?"
,,O něco se mi musela zachytit taška, utrhl se mi popruh..."
,,Počkej, svážu ti to..."
,,Hele, to mě nikdy nenapadlo, svázat to tkaničkou. Vždycky to tahám v ruce a pak to sešívám jak idiot..."
,,Kup si novou tašku."
,,Díky."
,,V pohodě."
,,Vrátím ti tu tkaničku zítra."
,,Nech si ji. Za tu čmáranici...teda obrázek."
,,Ne, ta čmáranice je za to, že jsi na mě počkal."
,,Nechtěl jsi, abych na tebe čekal, pamatuješ?"
,,Jo, ale stejně jsem rád, že jsem nešel sám."
,,Jo, to by tě to auto předtím sejmulo."
,,To jo. Tak zítra."
,,Jo...měj se."
Nikdy předtím jsem se s ním nebavil déle než půl minuty. Nikdy jsem si ho pořádně neprohlédl. A tehdy jsem ho viděl naposled. Kdykoli si teď beru tu tašku, uvažuju, kdo to vlastně byl.
 

Menší poznatky

23. června 2013 v 0:13 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
  • Když máte hodně času, neztrácejte iluzi, že vám nedojde. Nebo že všechno hezky stíháte. Ikdyž vám zbývá nějakých 6 hodin, už nestíháte.
  • Přestože jste přesvědčeni, že máte přece tamty kalhoty, zkontrujte si to dřív než půlhodinu před odjezdem autobusu.
  • Když už zjístíte, že nestíháte, nepanikařte. Hlavně ne, pokud máte v plánu manipulovat s ostrými předměty. Pořezané žíly na zadní straně kolena bolí.
  • Obvaz pod bordelkama přitahuje pozornost.
  • Na koncertě se mohou vyskytovat i známí, které jste nepozvali (Maya), idioti od někud, kteří mají pocit, že jsou něco víc, protože mají o 40 let víc než vy (doufám, že má modřinu), osvěžovači (koupit si pivo za účelem kropení lidí před sebou je skutečná oběť. A co teprve ten, co mi ho vylil mezi lopatky...) a potácející se individua (tak ti měli dost už před koncertem...)
  • Je fajn si s sebou vzít i kamaráda, který to během koncertu vyhodnotí tak, že vás zbytek alespoň částečně chrání (aneb všichni máme rádi Filipa)
  • Dneska jsem blbla víc než Hikari.
  • Mám hroznou chuť všechny kolem sebe objímat.
  • Ta noha zůstane v obvazu ještě pár dní.
  • Jdu udělat nájezd na ledničku.

Následky šílené nudy, případ čtyřicátýčtvrtý.

13. června 2013 v 23:10 | Krakin Shikazu |  Řetězáky
Ne že bych se nudila.
Ale..
*jásenebuduučittupitomoufyzikustejněmivycházízatřiavyznamenánínedámanikdybychseposkládala*
*nádech*
*taktoprostěštvupřečtusivzorečkypředhodinouabudeklid*
Takže, asi tak.
 


To divné číslo, divný den, divný krokodýl.

13. června 2013 v 21:56 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Větu "vždyť už jsi velká" jsem nikdy neměla ráda.
Větu "jsi ještě malá/moc mladá" ještě míň.
Nikdy bych nečekala, že věta "už ti je 18" bude znít tak...odlišně.
Kdykoli narazím na otázku "nejlepší oslavy/party vůbec", vždy si vybavím ne ty šílené oslavy s co nejvíce hosty, ale buďto moje fotbalové oslavy v sedmičce (a ta druhá byla kdy? pamatujete se, jestli to bylo v 6. nebo v 8.? o.O), anebo moje "oslava" z prváku, kdy si Hikari půjčila moje conversky a sukni a obě jsme šly jak "jrockerky z f-m" po městě, do školy, ze školy, do Empatie, na ledovou tříšť...(pozn.:pojem "jrockerky z f-m" je specifický, jasné?)
...takže když jsem se dnes ráno vydala v podobném duchu do školy s tím, že odpoledne před tím, než mě taťka uvidí před cestou do banky, budu si muset schovat nárukávníky, obojek a čelenku se cvočky, ani jsem moc nečekala nic převratného. Na ničem jsme se s Hikari nedomlouvaly, ikdyž jsem tušila, že něco chystá, když včera večer sháněla silonky (to, jak se kvůli tomu stresovala) a řešila, jak si pod oko linkama napsat něco tak, aby to nebylo zrcadlově převrácené (mám praxi).
Teď si představte, že vystupujete z autobusu, procházíte haldou puberťáků, co jednou vlakem jednou za uherský rok na výlet/do kina a obsadili celé nádraží, pohldem shledáte, že vaše kamarádka na nádraží není, jdete se postavit na nástupiště. Tam stojíte, užíváte si blbých pohledů okolí, slyšíte hlášené přijíždějícího se vlaku, otočíte hlavu, vidíte blížící se vlak a koutkem oka zahlédnete mihnutí něčeho černomodrého na schodech. V následujících sekundách se vám naskytne pohled na běžící kamarádku na podpadcích a v černých silnokách, co v jedné ruce svírá kelímek s kávou a v druhé tabulku bílé čokolády a do houkajícího brzdícího vlaku řve "všechno nejlepšííííí!".
Když si kromě jiných více či méně překvapivých věcí vezmete v úvahu fakt, že vás vaše matka vezme večer "na kafe" a nakonec se vrátíte s půlkou nového šatníku (přeháním, ale víte jak, takový obojek či dva navíc, síťované rukavice, náušnice...toho není nikdy dost!)...
Co víc si přát?
>zrušení písemky z fyziky
>o jednu správnou odpověď navíc v testu ze španělštiny, protože takhle těch trojek bude víc
>zázračné vyřešení problémů s francouzštinou

Následky šílené nudy, případ čtyřicátýtřetí.

12. června 2013 v 19:54 | Krakin Shikazu |  Řetězáky
Někdo mě upozornil, že tu nic dlouho nepřibylo. A věřte mi, že to, že se mi vlevo v archívu nezobrazuje květen mě vůbec neštve. O tom, že ho nemám ráda někdy jindy. Teď jdu splnit přání nejedné existence tam někde venku...ikdyž jen polovičatě. Normální (*kašly*)...obvyklý krakinovský článek možná později, možná zítra, když mám ten slavný den...

Oblíbený styl a proč:
Vzhledem k faktu, že se to celé týká hudby, tak asi zůstaneme u hudby...Visual Kei/J-rock všeobecně, ikdyž často ležím u death metalu, hard rocku, screamu....a, co si budem povídat, něco s nádechem ema taky není k zahození. Člověk by byl vděčný za trochu víc specifických skupin, které kombinují různé styly dohromady, ale těch je bohužel jen pár. Proto to tu jen uvádím.

Kapely/interpreti:
Hehe, to by bylo na hooodně dlouho, jako vždy...když ale shrnu to co poslouchám za poslední dobu (a v současné chvíli), tak Dir en Grey, ScReW, Sadie, Golden Bomber, Black Veil Brides, MCR, CB, FFTH, B.A.P., Artema, Plastic Tree, Mix Speaker´s, Inc...

Která je v současný době fakt nej:
Nevím, jestli kapela, nebo písnička, tak to napíšu takhle: Dir en Grey- Ain´t afraid to die a Black Veil Brides- Ta-Co-Mi-Ji-Pouštěla-Alča-A-Já-Blbec-Jsem-Zapomněla-Název.

Jakou kapelu si naposledy objevil(a) a úplně tě dostala:
Adams. Ty jsem teda alespoň objevila naposledy...pod pojmem která kapela mě naposledy dostala po hudební stránce, byť už je znám dýl, tak Block B a EXO.

Koncerty, na které nikdy nezapomeneš:
White Snake. Ikdybych zapomněla všechny ostatní, tak toho hezkého baskytaristu z předkapely nikdy.

Koho by si chtěl(a) vidět live:
Golden Bomber. Když už nic jiného.

Jaké CD/DVD, co máš doma, je pro tebe nejcenější:
Asi to CD od Kornů...musela bych si prohrabat své zásoby, abych zjístila, co všechno vlastně mám a nemám.

CD, na které se těšíš:
Až si koupím to, co chci (v tomhle případě to album od BVB a jednou album od ScReW.)

Chystáš se v nejbližší době na koncert:
Jop. Ikdyž ještě nevím, jestli sama, nebo s Hikari, která o něm neví, nebo s někým jiným.

Jezdíš v létě na festy/chystáš se na nějaký:
Nejezdím, ikdyž se sem tam mihne nějaký, na který bych jela...ale ne vždy jsou peníze a možnost. Takže teď se nechystám.

Co právě posloucháš za song:
Vedle hraje Power od B.A.P., já tu mám CD, co jsem si koupila ze zvědavosti. Mají tam celkem zajímavou baskytaru...byť v tom slyším kytarové melodie podobné Ice romanceru od Sadie, ale to je možná jen můj dojem.

Nejvíc sexy frontman (něco pro úchyláky):
...*něco nesmyslně žvatlá*...u některých skupin netuším,kdo se počítá jako frontman...ale většinou mě stejně zaujme někdo jiný...takže...prostě jenom někoho plácnu a vy si necháte poznámky o tom, jestli to je nebo není frontman pro sebe, ano?
...
Toshiya z DeG.
(a Andy z BVB, Byou ze ScReW a Daehyun z B.A.P)

Jaká pozice v kapele je podle tebe nej:
Baskytara. To mi prostě nikdo nevezme.

Máš originál CD nebo stahuješ (a pravdu!!!):
Oboje. Záleží, co.

Chodíš na fora kapel/interpretů a jaká:
Už ne. Některé hádky a spory mě skutečně unavují.

Jaká hudba ti totálně leze na nervy:
Nejmenovaný zpěvák, jehož si občas prozpěvuje můj spolužák-zpěvák, stejně jako jemu podobná skupina, jejichž písničku měli na lipsync soutěž prváci (a vypadali líp než originál). Dále pak Michal David (za což může fůrie a 14 hodin s jedním CD o 12ti písničkách furt dokola) a pak ty, jejichž názvy si z bezpečnostních důvodů nepamatuju, abych nemohla nadávat.

Kdo je pro tebe absolutní hudební legenda:
Pff...no, technicky vzato, je to docela jasné- hide.

Kdo bude pokračovat?
Hikari, jelikož mám pocit, že dlouho žádný řetězák nedělala a tenhle by se jí mohl líbit a protože když už má ztrácet drahocený čas blbinama, tak ať to jsou alespoň blbiny k něčemu dobré a s nějakými výsledky.
Pokud by kdokoli projevil zájem, tak prosím. (Napsala bych Khuba, ale ten nemá blog, budiž mu tímto článek alespoň věnován, jelikož jediný se obtěžoval mi nenápadně naznačit, že se nudí a nemá co číst...tak alespoň zábava na dvě minutky.)

Jak se vyplňuje náhodná soutěž a fláká se s přehledem po krokodýlovsku

30. dubna 2013 v 11:10 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Když jedete ráno do školy s přístupem alá "něco do toho zemáku naflákám, to vyznamenání štvu, kdo se to má učit a ten raid v DoD mě naštval a..." atd., tak informace, že jste zařazeni do soutěže, o které jste nevěděli a která ´probíhá ve stejnou dobu, jako hodina zeměpisu, potěší. A naštve jiné, ale to už je vedlejší.¨Lítání po zubařích a spol nesnáším. Někde se zašiju i s Richardem III. a bude.
Jsem dneska nějaká přejetá. Alča už jančila, že se mnou něco je...no, já ji to sice vyvrátila, ale nejsem si jistá. Možná, že jsem pořád na nervy kvůli těm zubům.
Taky se na to můžu vykašlat, nechat si je vytrhat a jíst do konce života krupici (pozn.: autorka krupici moc ráda).
Kdekoli se objeví Shinsengumi, tak Okita stojí za to.
A už musím jít, konec flákání.¨
Za chvíli stejně jdu.
Kámen.

Slečna Shikazu má bráchu aneb nový přírustek do rodiny.

25. dubna 2013 v 19:27 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Dnešní den byl označen velkým K- což mohlo znamenat hned několi věcí. Abych to zkrátila a přešla k věci, tak když jsem se ráno snažila narychlo dostat do hlavy ty slovíčka ze španělštiny, na kterých jsem včera usla (a jo, spalo se dobře), vedle Hikari s Ondrou dělali voloviny a koniny se slovíčkama z němčiny (Krák se občas smála s nimi už proto, že to znělo vtipně, ikdyž nerozuměla významu, jinak by se asi svíjela stejně jako Hikari), zatímco jsme čekali na vlak s 25ti minutovým spožděním. Když si vezmete zmatené signály, které díky různosti jazyků (španělština, němčina, čeština, japonština ze sluchátek s útržky angličtiny) vznikaly u mě v mozku, není divu, že když jsem chtěla sdělit důležitost tohoto dne, vypadlo ze mě:
,,Dneska odpoledne jdu s ségrou koupit křečka do antikvariátu,"
Co jsem vlastně řekla mi došlo až po tom, co Hikari bouchla smíchy. No, když to vezmem letem světem přes řešení známek, ve kterých má vliv aktivita v rodině, tak tedy nastalo odpoledne a já se vydala napříč městem k mé bývalé škole, jen abych zjístila, že knihovna je zavřená abych se potkala se svou mladší sestrou a mohly jsme vyrazit. V obchodě jsme našli bandu roztomilých a hezky vybarvených džungarů, sestra si jednoho vybrala a šli jsme zpátky. Po menších problémech ohledně cesty domů jsme všechny včetně paní Shikazu dorazily ve zdraví domů. Došlo na přípravu ubytování pro křečka. Během toho jsem si všimla, že je zbarven ještě nádherněji, než jsem si myslela- v umělém osvětlení uvnitř obchodu to nebylo tak docela poznat.
Přípravy byly dokončeny, když ségra přiskákala se slovy: ,,Mimochodem, už vím, jak se bude jmenovat!"
Byla jsem zabraná do seknutého Hitsuiho, takže jsem reagovala jen flegmatickým: ,,Hmm, vážně?"
Následující slova mě ale vytrhla z transu.
,,Jop, bude se jmenovat Krokodýl!"
Takže, vážení a milí, mám bráchu. Zde se na něj můžete podívat, podoba se nezapře.





Mozkovy automatizované odpovědi

22. dubna 2013 v 19:42 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
,,Máš uklizené to oblečení?"
,,*sleduje raid v DoD* jo....!"
,,Máš nachytané věci na zítra?"
,,* s plnou pusou* jo...!"
,,Máš....>zaniklo v hluku domácnosti<"
,,*snaží se chytit padající maso*Jo!"
*
*o 5 min. později *
*
*jde na chodbu*
*ninja akce X-3.2: proplížit se se špinavým tričkem přes kuchyň do koupelny ke koši na špinavé prádlo a po cestě zpátky přibrat sešit zeměpisu, co leží na jídelním stole*

...a kdyby něco, tak nic.


Záblesky starých zkratů

15. dubna 2013 v 21:44 | Krakin Shikazu |  Moudra školou povinných
*po dvouminutovém záchvatu, že chce vidět Sugarless*
"Chci Shirovu bundu a sluchátka!"
" já chcu rafaello a rozum"
" ....
...kazíš mi tu pointu fangirláku"

Jméno:M.C.M. Stav:S.V.C-s-N.M.P.

15. dubna 2013 v 17:15 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
(Ano, velice mě baví mluvit ve zkratkách a dělat ze souvětí na tři řádky jedno slovo.)
Jestli někdo čekal, že budu "v pohodě" po týdnu stráveném s fůrií a spolkem O.O., tak má zřejmě bujnější fantazii než já a je naivnější než hrdinky v shoujo mangách. Vzhledem k nemožnosti po celý zmiňovaný týden zalést a vybrečet se v klidu to taky znamená, že jsem celý týden jela na Maska režimu, což není nic jednoduchého...nebo tak, jednoduché to je. Důsledky jsou potom ale už horší.
Což samozřejmě znamená, že se to všechno dalo čekat. Jednodušší by samozřejmě bylo, kdybych se sesypala hned ráno a veškeré scény by se odbyly doma. Třeba o víkendu, to by bylo nejideálnější. Jenže platí Z.P.H., takže logicky to muselo přijít ve škole. A v hodně blbou dobu. A mamka s těma jejíma přednáškama mi zrovna nadvakrát ke zlepšení stavu nepomohla. Když se pak s úsměvem objevila, tak trochu rozhodila moje předchozí tvrzení, že a) pro mě nepřijede a b) mi nenapíše omluvenku. Jenže mě už předtím taky došla trpělivost a rozhodně si nenechám nadávat za něco, co není moje vina- takže jsem udělala něco, co jsem si nikdy předtím nedovolila. Tipla jsem ji uprostřed věty telefon a pak ho vypla. Nevím, jestli ji to vylekalo, ale její divadélko a hraný úsměv mě naštvalo ještě víc. Věděla jsem, co se stane ještě předtím, než jsem vyšla ven z šatny.
Mamka je hrozně předvídatelná, když dojde na kázání, argumenty a pohlavky. Takže vím, co mám čekat a můžu se podle toho zařídit. Takže technicky vzato jsem se mohla celé hádce vyhnout, ale na to už bylo trochu pozdě. Maska režim edice nonstop už nevedu nějakou dobu, protože to je hrozně vyčerpávající a už jednou jsem se kvůli tomu dostala na antidepresiva a k psychiatrovi. Navíc už jsem toho měla plné zuby. Proč taky nebýt jednou upřímná? Jo, bylo mi pak líto, že jsem zvýšila hlas, ale to co jsem řekla si myslím.
Ano, mamka je úplně stejná jako taťka. Ano, jsem nezodpovědná, co se týče některých slibů, jenže co jsem viděla celou dobu doma? Oba jsou jak přes kopírák v tomhle. A ano, chápu, že mamka má dost problémů, ale když o nich nemluví, tak jak to máme se ségrou asi tak vědět? Ona taky neumí číst myšlenky, takže to nemáme po kom zdědit a já osobně z telepatie a jasnovidectví propadám. Navíc umí skvěle zhazovat vlastní vinu na ostatní. Chápu, že některé věci jsou moje chyba, ale když sakra řekla, že to zařídí ona, tak jsem se o to přestala starat. Když chtěla, ať si to zařídím já, tak mi to měla říct. A nejlepší je se vymluvit na to, že když mě slyšela o tom mluvit s někým třetím, tak si myslela, že....jo mami, jak sama říkáš, jeden myslel. Nemluvě o tom, že poslouchat cizí rozhovory se nemá. A na to, že ti vadí, jak se babička snaží před děckama všechno tajit, ty děláš to samé.
A že mám pořád nějaký problém? Drahý K.S., sice nemůžu upřímně říct, že bych tě měla ráda, nadruhou stranu jsem se k tobě chovala slušně. Takže si ty poznámky laskavě nech, protože drby jsou jediná věc, co dokáže překonat rychlost světla a na to nepotřebuju mít jasnovideckou školu. Každý má občas nějaký problém a ne všichni řeší to, jaký chlast koupit na víkend a co ten debil vedle řekl o tom druhém. Pokud ti tak moc chybím, tak stačí říct, dám ti svou fotku i s věnováním, aby sis ji mohla postavit na lavici a povídat si se mnou, ikdyž tam nebudu.
Pozitivum je, že Písečný a Hikari to zvládají fajn i beze mě (teda Hikari to zvládá díky Písečnému, ikdyž tam nejsem, ale to už je druhá věc). Zato já občas uvažuju, jestli to bez Kyuu zvládnu. Samozřejmě že nemůže mít čas tehdy, kdy ji zavolám. Narozdíl ode mě má víc zájmů, které ji udržují zaneprázdněnou (ano, jediná sedím celé dny doma a nic nedělám, já vím, vždyť na počítači se nedá dělat nic kreativního nebo tak něco, že?). Mě to nevadí, ikdyž někdy mě mrzí, že už není tak jednoduché se prostě sebrat a jít si sednout na kafe. Chybí mi. A jsou prostě určité věci, které do telefonu nebo přes net říct nedokážu, nebo nechci. Nemluvě o tom, že mám strach, když mi tak dlouho nezvedá telefon. Možná že jsem paranoidní, ale kdo by nebyl, když poslední dobou všichni umírají?
Jen tak k blogoidním věcem...zvažuju se přesunout na webnode. Celkem se mi to tam líbí, tak nevím, nakolik s tím máte kdo zkušenosti, nebo nemáte. Sice mi bude chybět takový ten nostalgický nádech nad tady tímhle, ale...(a taky se mi nechtějí kopírovat všechny články, přece jenom jich je docela dost)...nevím. Byl to jen takový nápad.
To by byla jedna věc. Další je ta, že mě pořád hlodá jedna myšlenka...nevím už kdo s tím začal a bylo jich nakonec víc, abych začla kreslit komiks. Napadla mě jedna věc...ale nevím, jestli se mi bude chtít. Navíc nemám to jak naskenovat (ok, vždycky by to znamenalo výlet buď k Hikari nebo Alče nebo tak někomu). Ale to je ve vývinu, podle toho, jak se mi bude chtít.
Sugarless je boží. Možná, že to nemá zrovna nadvakrát hlubokou myšlenku nebo tak něco...ale když se na něco dívám, tak se chci odreagovat, ne si ještě přidělávat starosti. Shiro a Urabe jsou boží dvojka (a jak se S.A.F.G. tendence dokáže projevit u první několika sekundové scény, to jsem později koukala i já, když mi to došlo) a to P.J.J.S.N. je taky boží.
A vůbec, když někoho někam na něco pozvu, tak to nechci vracet zpátky. Takže když někoho zvu na kafe, znamená, že platím a že neočekávám, že by mě zase příště pozval on. Hlavně, když důvod pozvání je moje vlastní uspokojení/uklidnění.
Takže anketa ohledně toho stěhování je dole. (Stěhování blogu, skutečné stěhování čeká na vyhledání potencionální trasy do školy.) Btw, kdokoli, kdo rozšifruje ty zkratky v nadpisu ode mě dostane Kofilu.

Část čtvrtá: Jak v pokrokodýlovsku odjet na dovolenou

22. března 2013 v 16:05 | Krakin Shikazu |  Krakin dává rady do života
Každý občas někam jede. A takový výlet se obyčejně skládá ze dvou důležitých částí: přípravy a výletu samotného. Občas se dá přidat ještě část třetí, a to návrat. Tentokrát se budeme věnovat té první. Jak se hezky s Krakin připravit na týden lyžování v zahraničí s nevlastní rodinkou (a případnými dalšími účastníky)?
  • Hl. organizátor výletu (většinou hlava rodiny-otec) začne tak zhruba měsíc a půl předem zjišťovat stav věcí, které budou potřeba s sebou; při této příležitosti vám připomene, že by bylo fajn zkontrolovat si výbavu. Odkývejte to. Ještě je čas, nějak se tím nezatěžujte- vždyť lyžarškou bundu a kalhoty máte na bezpečném místě pod postelí a zaručeně tam jsou. Helma je v černé krabici na půdě. Kdo by co kontroloval?
  • Při dotazech, zda nepotřebujete něco nového se naštvěte a nezapomeňte všem připomenout, že už tak tři roky nerostete a ani jste se nezcvrkli; přibrat jste nepřibrali, hubnutí zas takový problém není, jsou pásky.
  • Týden předem začněte rozvažovat, jaké čtivo si s sebou vzít- vzhledem k hrozící nudě, nuceným časem tráveným konverzací s různými členy i nečleny rodiny a případným nevolnostem doporučuji sbalit si nejnudnější povinnou četbu. Přečte se to skoro samo a občas vás to díky okolnostem může i bavit. Počet kusů volte podle délky pobytu mimo domov- pod tři na týden nejděte.
  • Čtyři dny před odjezdem se snažte celý den moc nemluvit a na kamarády se jen usmívejte, obrňte si nervy čokoládou, zmrzlinou (i v zimě) a kávou a doma zaujměte bojovou pozici "Sedět u compu vykřivený jak hák do betonu s otráveným výrazem". Připrava na splašenou matku, která začne řešit to, že ještě nemáte nic nachystané a že vám určitě bude všechno malé (nebo to bude minimálně rozthané a nepoužitelné), je hotová.
  • Po včerejší vydatné hádce se teda uvolíte a k večeru jdete vytáhnout věci z postele. S údivem zjístíte, že tam nejsou. Pak vám je matka najde na půdě i s rukavicema, kam šla hledat vaší helmu (v černé krabici) a během toho si vyslechnete spoustu nadávek a poznámek mířených jak na vás a vaši neschopnost se připravit, tak na toho, kdo dal na půdu jen jediné světlo a ještě tak debilně za dveře. Helma není.
  • Zbývají dva dny do odjezdu. Po cestě domů si uvědomíte, že jste ještě neuvažovali nad vhodnou obuví ven mimo lyžování. Do vašich současných bot se blbě leze a ty z minulého roku se stále postrádají. Do telefonu otce ujistíte, že máte vše připraveno.
  • Dojedete domů, kde už pobíhá zmatená matka, která kvůli vám odešla dřív z práce, aby našla helmu (v černé krabici). Chce také vědět, zda jste s sebou minulý rok měli ručníky, či ne- vy si nedokážete vzpomenout. Slíbíte, že zavoláte otci. Zakotvíte u pc a za poslouchání toho, jak jste neschopní řešíte jiné věci. Pak slyšíte, jak vám nad hlavou někdo stále šoupe krabicemi a nadává. Matka se vrací a oznamuje vám, že přeházela celou půdu ale černá krabice tam nikde není.
  • Prohledává se byt. Helma nalezena v černém pytli.
  • Jeden den do odjezdu. Večer nastává přejezd k otci, odkud se následujícího dne bude vyjíždět. Konečně si nachystáte veškeré věci. Máte pocit, že je toho hodně. Rozhodně víc než povolené dvě tašky.
  • Matka příjde a s úsměvem vám oznámí, že cestovní tašky jsou pod vaší druhou postelí, na které máte kromě veškerých nachystaných věcí také učení, plyšáky, špinavé oblečení, veškerá CD a půlku knihovny. Blbý vtip? Kéž by.
  • Nabalíte si tašku a s potěšením zjístíte, že už máte v podvědomí zafixováno, kolik věcí se vám tam vejde. Ještě zbylo místo na kostky a karty. Jdete se přehrabovat svou knihovnou (cca 250 kusů) a hledat ty knihy, které jste se rozhodli, že si vezmete.
  • Sbalíte knihy, mp3, papíry a psací potřeby.
  • Sbalíte si kosmetiku.
  • Najdete potítka (po 2 letech).
  • Sbalíte si NEJDŮLEŽITĚJŠÍ věc: plyšovou krysu, které se fůrie neskutečně bojí.
Gratuluji, můžete se převléci do svého přichystaného oblečení alá velký metalista a j-rocker a můžete jet!

Blik-Blik-Prásk

19. března 2013 v 18:11 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Poznámka: když se po hádce hlásíte na skype, v duchu si řekněte své heslo, popřípadě si ho tiše vyhláskujte. Jinak se může stát, že do políčka "heslo" místo toho napíšete "JásenaněVykašlu".
Já jsem ty věci neschovávala.
A to ona řekla, že napůdu půjde ona.
Taky vůbec nemusím jet, mě je to jedno.
Když s tím má takový problém.
Taky tu vůbec nemusím být.
Pokud tu tolik vadím, tak si klidně sbalím ten svůj bordel/skladiště/ostatní výrazy, které s oblibou používá.
Klidně budu vstávat ve 4 ráno, chodit půhodiny na autobus i v zimě a jezdit z Hukvald.
Když je takový problém, že nemám všechno četně věcí, které si za 5 minut obleču schované ve skříni, která je zavřená, že mám položené dva řetízky a šálu v kuchyni na stole a že ten malý spratek nic nedělá (za což stejně můžu já).
Hele, já se sbalím za 20 minut a pohoda.
Kolikrát ji mám opakovat, že ty voloviny mám v té spodní přihrádce, že jsem za ten rok neporostla, ani se nezmenšila a že na ně nikdo nešahal? (Zopakováno nepočetněkrát, zakřičeno naposledy před 5ti minutami.)
Když člověk něco neudělá, nebo udělá špatně, hned ho seřvou, nazvou ho beznadějným případem, který k ničemu není a nikam to nedotáhne, ale když něco udělá navíc nebo dobře, neřeknou mu ani ň.
A ten debil za mnou bude furt běhat a plést se mi do toho.
Copak nechápe, že jsem sólista a že to, že ta ohnivá potvora má o 17 levelů víc než já neznamená, že potřebuju jeho pomoc?
Phe, to jsou ti prémioví hráči, člověk má míň než 80% hp a oni už mají pocit, že zákonitě umírá a touží po tom, aby mu někdo pomohl...kdybych potřebovala pomoc, tak si řeknu.
Mám úplně skaženou náladu a nikam se mi nechce.
Akorát to řeknu a zase bude problém.
Ostatně, jako vždycky, když něco řeknu.
A jestli mi někdo tady napíše něco jako "to bude dobrý" nebo "doufám, že se to zlepší" nebo nějaké žvásty o soucítění, tak si může sbalit svých pět švestek a jít se vykoupat v tom vulkánu i s tím pitomým prémiovým healerem, co nerozumí větě "Přesťan za mnou dolézat".

Kam dál