BLIK!....a byla tma.

14. října 2010 v 18:26 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Heh. Už tak dva týdny se u mě v pokoji svítilo výhradně velkou lampou, co mi stojí vedle postele a malou lampičkou, když jsme potřebovali vidět na klávesnici u PC, který je na druhé straně pokoje. Čekalo se, až mamka nezapomene koupit žárovku po cestě domů, aby mi vyměnila tu prasklou v lustru. (Ještě, že jsem jednu dobu byla tak úchylná na lampičky a svíčky...) Dneska jsem se konečně dočkala. Byla jsem nadšená, že po dvou týdnech zase svítím.
A sedla jsem si k PC, zapla ho a natáhla se po té malé lampičce na stole, že je ještě celkem dost světla, tak jenom, abych viděla na to, co píšu.
A neuhádnete, co se stalo.
Ano....žárovka blikla, pak se ozvalo takové to lupnutí....
...a nic.
Tma.
Heh, když jsem o chvíli později mluvila s mamkou a jen tak mimochodem jsem jí sdělila, že lustr sice svítí, ale lampička už ne, tak se na mě podívala zmučeným výrazem (který mám po ní) a poslala mě k neumětelům. No, prosím, jako kdybych za to mohla xD
Jinak jsem celý týden doma.
Nespím.
Jenom, když už doslova padnu únavou, tak usnu, na chvilku.
Déle než chvilku jsem spala jen včera- to jsem usla kolem páté ráno, kolem sedmé mě probudila mamka a něco doo mě hustila o prádle a nádobí a já jsem tak nějak usla znova...
...a spala jsem...
...a zdál se mi sen...
...a už si ho nepamatuju, ale vím, že to byla volovina...
...a pak ke mě pronikl ségřin hlas...
...otevřu oči, ona naproti mě a prý: ,,Karíín, kdy už bude oběd?´´...
...ona na mě hledí jak na svatý obrázek, já na ni jak na debila, o čem že to mele...
...pak se kouknu na hodiny...
...12:27...
...?!...
...no, to víte, že mi to došlo xD
Takže, to jsem konečně spala asi po třech dnech, ale odpočatá jsem moc nebyla (ty pitomé sny...). No, a taky je to poprvé, co jsem spala tak dlouho.
A asi i naposled, dneska jsem zas usla jenom na hodinu a půl...
No, když to shrneme, tak jsem zas v háji...přes víkend se dám do kupy...
Lidi, jak já jsem chtěla do školy a strašně mě to štvalo...
Došla tam ta nová holka....
Strašně bych jí chtěla poznat...
Ale ne, nemám depku.
Jsem v pohodě.
Zjístila jsem totiž, že půlka lidí nemá kontakty na své bývalé spolužáky ze základky. Takže se můžu považovat za šťastnou, protože byť mě většina bývalé třídy ignoruje, s Kyuu se vidím i 4x týdně xD
Takže, teď tady sedím, komunikuju s lidma po ICQ, jím gumové medvídky, poslouchám MoNoLith (vidíte, to sem ještě pak musím napsat!) a rozplývám se nad těmi úžasnými návleky, co mi koupila mamka xD

(a ne, už nejsem naštvaná kvůli tomu koncertu...sice je mi líto, že jsem tam nebyla, ale tak příště....)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koň | Web | 18. října 2010 v 20:06 | Reagovat

Slyšela jsi někdy o zákonu schválnosti? :D
Doufám, že už je to lepší a nepadneš nám ve škole. (I když zítra ve Fyzice to bude nadlidský týden). Jinak.. Hudba fakt léčí! O víkendu, když mi bylo fakt bídně a bolelo mě v krku jsem měla na plné pecky puštěnou Tarju, Sonata Arcticu, In Extremo a sama si mě poslouchala druhý den v divadle ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama