Část první: Jak se dorozumět, když vám hlas vypoví službu aneb neverbální komunikace na jiné úrovni

14. listopadu 2010 v 13:57 | Krakin Shikazu |  Krakin dává rady do života
Krakin se rozhodla se s vámi podělit o své skušenosti, co se neverbální komunikace týče.
Hold každému z  nás se občas stane, že mu vypoví hlas, hlasivky si vezmou dovolenou a má štěstí, když aspoň šeptá/chraptí, jako by ho škrtili. Takže jdeme na to.
Oficiálně první sada Krakininných rad do života je zde.

  • Takže, ráno vstanete, chcete jako slušně vychovaní popřát hezké probuzení vaší zombie rodince a ejhle- vyjde z vás jen zachroptění. V tomhle případě je to jasné- přišli jste o hlas. Krakin radí: zůstaňte doma. Písemky a zkoušení počká. Jasně naznačte vašim rodičům (a zbytku teď už zřejmě né tak moc zombie rodinky, protože je vaše zachroptění a nesnáze samozřejmě pobavily a vzbudily), že jste ve špatném stavu a že to nemá cenu- s učiteli POTŘEBUJETE mluvit. A když mluvit nemůžete....tak co by jste tam dělali? Pokud vám rodinka vyhoví, pak nemáte co řešit a já vám gratuluju. Pokud ne, pak čtěte dál. (Krajní řešení: prostě se vraťte do postele a pokud po vás bude vyžadováno okamžité vylezení a odchod pryč, spusťte ten největší záchvat chroptění a kašle, kterého jste schopni, zalezte pod peřinu tak, až budete připomínat jednu velkou chroptící a kašlající housenku.)
  • Řekněme, že musíte do školy. A tůdiž pokud nejdete pěšky, protože školu máte kousek, předpokládá se, že dojíždíte. Tůdiž autobaus nebo vlak, nebo taky oboje. A pokud jezdíte autobusem, je po vás většinou vyžadováno, abyjste nahlásili cílovou zastávku. Jenže vy NEMŮŽETE mluvit. Takže jsou tu dvě řešení- buďto se na řidiče hezky usmějete a budete doufat, že vás pochopí (popřípadě že jezdíte každý den, tůdiž ví, kam jedete), nebo si už předem nachystáte velkou cedulku, kde bude liháčem napsaná cílová zastávka. Problém vyřešen. Podobně postupujte ve vlaku při koupi jízdenky.
  • při cestě do školy se někteří z nás potkávají s kamarády/spolužáky/čímkoli jiným, co tam tráví svá volná odpoledne. A ti jsou zvyklí s vámi vést sáhodlouhé rozhovory na nejrůznější témata...v případě, že si druhá osoba začne vést prakticky monolog a od vás se čeká jen občasné přikývnutí, pak jste za vodou a nemusíte to nějak řešit, teda kromě pozdravu- to ale stači jen pozvednout ruku ve vašem obvyklém gestu. Ovšem v případě, kdy se od vás čeká, že se do hovoru zapojíte svými více či méně bystrými postřehy nastává problém. VY nemůžete mluvit. A v případě velkého výskytu hluku kolem vám nepomůže ani šepot (o tom až dále). A vaše posunky a znaková řeč ve stylu alá vždyť jsem ti naznačoval, že jde! vám moc lidí asi rozumět nebude.Takže se nabízí několik možností- vemte si ráno z domu čistý nepopsaný sešit a výraznou fixu (hrubší černý centropen bude stačit) a místo mluvení pište. Sice to bude trvat trošku déle a ostatní to brzy začne nudit, ale aspoń nedojde k omylu. Další možnost je nasadit jasně odtažitý a opruzený výraz, dát si do uší sluchátka na max a jakkoli jinak dát okolí najevo, že nekomunikujete. Z jakéhokoli důvodu. Ono jim to koneckonců může být jedno, ne?
  • Samozřejmě, že lidi bude zajímat, CO s vámi je. Takže ikdyž k pozdravu stačí jen pozdvižení ruky v gestu pro vás typickém, na otázku, co jste měli k snídani už jen tak neodpovíte. (pokud zrovna nejste v obchodu s potravinami a nestojíte někde, kde vedle sebe mají toastový chleba, máslo a mikrovlnku, abyste na to mohli v daném pořadí ukázat). Takže jednoduchý návod zní: ukažte si na krk a potom použijte gesto pro zápor. KAŽDÝ by měl pochopit, že máte něco s krkem nebo s hlasem. Pokuď ne, pak máte přece ten sešit. V druhém případě nezapomeňte vysvětlení obohatit o pár hezkých ilustrací ve kterých vyjádříte natvrdlost toho druhého, že nepochopil tak jednoduchý posunek.
  • Nějakým způsobem jste se dostali do školy. Vysvětlete učiteli váš stav podobně, jako jste to vysvětlili lidem po cestě (v případě nepochopení nepoužívejte sešit, ale tabuli. Vynechte ilustrace. V tomhle případě by to nemuselo mít ten nejlepší výsledek). Zkoušení vám tím pádem odpadne, na písemky ovšem hlasivky nepotřebujete, že?
  • Po celý den, ať už jste kde jste, se nesnažte mluvit a pokud možno v žádném případě NEŠEPTEJTE! Ono je to snažší než v tomhle stavu nějak mluvit nahlas, ale druhý den to bude horší, nemluvě o tom, že do dvou hodin už nebudete moc ani šeptat.
  • V případě mobilního telefonu se přelaďte na sms. Když vám bude volat maminka, můžete jí to zvednout, ale ona bude nucena si vést monolog, protože vaše případné přikývnutí neuvidí.(odskoušeno.) Pokud možno si mkobil vypněte úplně.
  • Dostaňte se nějakým způsobem domů. Nejlepší je způsob, kde nejmíň mluvíte. Proč nejít jednou za čas pěšky? (Pouze v případě, že jste vybavení jak na severní pól- zamotaní do šátků a šál, abyjste ještě víc neprochladli.)
  • Po příchodů domů nepoužívejte hlas VŮBEC. ONI vás donutili se celý den takhle trápit, takže si to nezaslouží, ne? Omezte se na přikývnutí, vztyčené palce a podobně. Ovšem hlídejte si, aby se osoba, se kterou komunikujete, dívala na vás. Ono když se jí pomocí rukou ptáte, zda chce velké nebo malé kafe a ona si mezitím hledá něco v kabelce, tak si toho moc ,,neřeknete´´.
  • Protestujte, že když jste to zvládli ten první den, zvládnete to i dál a není důvod zůstávat doma. To jen zvýší odhodlanost vaší rodinky vás doma ve vašem stavu nechat (po tom, co se přesvědčili, že komunikace s váma pomocí posunků, rukou a kousků popsaných papírů je obtížnější, než se zdálo)
  • Dny doma, které budou zřejmě následovat, si užívejte. Vstávejte pozdě, berte případné léky, jezte, pijte (cokoliv, co není moc studené nebo moc teplé). Kdykoli potkáte kohokoli z rodiny, tvařte se, jako že umíráte nebo alespoń, že jste na tom pořád stejně. Na otázku:,,Tak co hlas?´´ zásadně odpovězte zavrtěním hlavy. Ať vás ani nenapadne promluvit dřív než v pátek odpoledne (ikdyby se vám hlas vrátil už v úterý ráno- to nikdo vědět nemusí, že.)
  • Ve chvíli, kdy se vám hlas vrátí, se tvařte vítězoslavně. Bude chraplavý, ale bude zde. Přesto mluvte co nejmíň a jasně dávejte najevo, že vás v tom krku pořád dost bolí. Přece jenom VY jste nemocní.
  • Zbytečně se nenervujte. Pokud vás někdo naštve, neřvěte- anebo ho dořvěte, ale šeptem. Vyjde to nastejno- hlas vám to poškodí stejně. Druhá možnost ale ve vašem součastném stavu bude přijatelnější pro okolí. A vysloužíte si alespoń den doma navíc.
  • V případě jakýchkoli rodinných či jiných oslav a sešlostí máte oproti ostatním o jednu zbraň navíc- jste nemocní, takže se můžete po anglicku zmiznout a pokud si toho někdo všimne, nechá to tak. Koneckonců, váš stav vám to dovoluje.
  • A nejdůležitější rada ze všech: Nesnažte se tvářit, jakože to nic není. Pokud možno si hned zezačátku lehněte a z postele prakticky celé tři dny nevylézejte. Tak se vyhnete všem výše popsaným trablům a dospíte všechny probdělé noci za poslední dva týdny. Buďty mrchy/hajzlové a i kvůli každému zakašlání už ze sebe udělejte nemocného chudáčka. Nemá cenu se snažit o opak.
Tímto by vám Krakin chtěla popřát hezké stonání.

Pokud se vám podařilo dodržet všechny mé rady, gratuluji, můžete si udělit certifikát. Nebo jedničku. Nebo cokoli jiného.

Krák vám mává a snaží se vytratit z dohledu všech na oslavách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kyuu | Web | 16. listopadu 2010 v 19:27 | Reagovat

:DDD...všechno vlastní zkušenosti?;)
Mohlo mě napadnout,že to buden ěco takového !;)

2 Krák nee-chan (Krakin Shikazu) | Web | 16. listopadu 2010 v 19:28 | Reagovat

Ano, vše z vlastních zkušeností za poslední týden xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama