Slib půlnoci v temných poutech - Kapitola druhá ,,Povídání při měsíčku´´

16. listopadu 2010 v 1:37 | Krakin Shikazu |  [Příběh]Slib půlnoci v temných poutech
(Takže, ještě je to zatím prakticky o ničem, počáteční nutné zlo, potřebné pro další vývoj děje xD Jinak je půl druhé ráno, takže přeju dobrou noc xD)

Když se Toshi probudil, slunce se sklánělo nad obzorem a loučilo se. Blonďák se protáhl a pak se zarazil- z jeho pokoje neměl výhled na západ. Jen na sever.
Rozhlédl se kolem a pak se uklidnil- musel usnout v obýváku. Poškrábal se ve vlasech, takže si je ještě víc rozcuchal a sundal si propocené tričko. Jeden by řekl, že když je upírem, tak se aspoň nebude tolik potit. No nic. Hodil ho někam na zem a vymotal se z deky…z deky?!
Posadil se, zhluboka se nadechl a přinutil se přemýšlet.
Vybavil si včerejšek. Byl venku. Sám. Když se vrátil, čekal tam rozzlobený Sano a ….a jo vlastně. Trošku to včera přehnal, vypil toho moc, aby nemusel chodit ven každou noc a otravovat Sana a proto pak najednou vytuhnul, ani neví jak. Jako kdyby se ožral. Vyšlo to nastejno.
Takže deku mu tu musel přinést Sano. To Toshiho mírně zmátlo, po tom, co mu včera řekl. Jeden by si myslel, že ho nechá jen tak ležet, však taky jeho chyba, že usnul, už je přece dost starý, aby se o sebe postaral sám, že. Jenže to by evidentně nebyl Sano, aby něčím nepřekvapil. Toshi s úsměvěm na rtech vstal a zamířil do jídelny, odkud se linula vůně obyčejného jídla. Už nějakou dobu mu nechutnalo tak dobře, jako když byl ještě člověk, nicméně si tak připadal víc normální. Navíc Sano skvěle vařil.
Když vešel do jídelny, uviděl, jak tam černovlasý muž sedí, dojídá zbytek ze své porce a nad něčím uvažuje. Na první pohled bylo jasné, že nemá moc dobrou náladu.
,,Vyspal jsi se pořádně?´´
pronesl opřený o rám dvěří s pobaveným úsměvem na rtech. Sano sebou trhl a málem u toho převrátil celý stůl.
,,Sakra, to mi nedělej, jo? Víš, jak jsem se lek? Nemůžeš chodit tak, aby tě bylo aspoň trochu slyšet?!´´ vyjel na něj a probodl ho vyčítavým pohledem, jako by se ho ptal, co je tady sakra k smíchu.
Toshi si ho měřil s ještě větším pobavením.
,,Promiň, to bude tou krví. Mám moc energie.´´
,,Aha, takže když máš moc energie, tak se pohybuješ jak duch?´´zeptal se ho ironicky Sano a sjel ho pohledem…nebo to aspoň chtěl udělat, když se zarazil.
,,Kde máš tričko?!´´zasyčel a odvrátil se.
,,Tobě snad vadí, že jsem bez něj? Jsem snad ženská nebo co?´´ odfrkl si Toshi, pořád stojíc ve dveřích, ležérně opřený. Sledoval Sana důkladně a všiml si, jak je roztěkaný. Jenom za necelou minutu už vylil čaj, rozsypal cukr a opařil si rty o kafe.
,,To tě tak vzalo to tvoje slavné odhalení?´´ zeptal se nakonec tiše. Sano na něj na chvíli pohlédl, už se nadechoval, že odpoví něco legračního, čím by upíra uzemnil, ale nakonec zase vydechl a přikývnul. Nemělo cenu to skrývat a on to věděl.
Toshi se odlepil od futer a zamířil ke své židli u stolu. Všiml si, že dneska stojí trošku dál, než normálně. Vzal si jen nějaké cereálie, přešla ho chuť k jídlu. Navíc hlad ani neměl- ta krev mu vystačí ještě na týden. Nepřítomně si s jídlem hrál a u toho jen tak mimochodem prohodil: ,,Jestli chceš odejít, pochopím to. Vím, jak se teď asi cítíš, ale pochop to- já jsem ti to neřek právě proto, že jsem věděl, že tě to vezme. Nevím, jak moc jsi starý, ale vím, že tehdy se takové věci evidentně braly jinak. Ale já jsem upír teprve nějaký ten pátek, takže….prostě to, co chci říct je, že pokud sse už tady necítíš bezpečně, můžeš jít, kam chceš.´´ dořekl a aniž by si to uvědomil, stekla mu slza. Rychle si ji otřel a doufal, že si toho Sano nevšiml. A ten se skutečně zabýval něčím jiným, protože soustředěně hleděl na hrnek s čajem.
,,Nemůžu odejít, ikdybych nakrásno chtěl. Dlužím ti. A to, že mě to překvapilo ještě neznamená, že mi to vadí, jasné?´´ podíval se blonďákovi do očí. ,,Aby bylo jasno, jediné, co budu chtít je, aby jsi se trochu mírnil. Máš pravdu, nejsem zrovna nejmladší, byť to tak nevypadá…ale to na to nemá vliv, takoví jako ty byli už kdysi dávno, ikdyž se skrývali před veřejností. Já to chápu, jen nepotřebuju znát detaily, jasné?´´ zdůraznil podruhé poslední slovo. Toshi jen šťastně přikývl a pustil se do jídla s větším nadšením než před pár sekundami.
,,A dík za tu deku.´´ prohodil mezi dvěma sousty polohlasně. Sano sice jen něco zabručel, když odcházel do obýváku, ale Toshi z toho měl velkou radost. Za těch pár měsíců si Sana hodně oblíbil. Možná, že toho o sobě moc nevěděli, ale určitým způsobem si byli podobní. Rychle dojedl zbytek ,,snídaně´´ a pak uskutečnil útok na koupelnu, než se dotrmácel za Sanem do obýváku.
,,Vážně, nemůžeš se obléct pořádně? I upírům snad musí být chladno, vždyť si ještě napůl mokrý, proboha…´´ zamručel Sano při pohledu na blonďatou vyhublou postavu jen v černých volných teplácích.
,,Je mi teplo. A navíc, dneska se nikam nejde, ne?´´ zazubil se Toshi a svalil se na gauč, nejřiv vedle Sana, ale pak se chopil příležitosti a lehl si tak, že mu dal hlavu na klín.
Sano na něj zůstal zírat.
,,Neříkal jsem ti snad, že se máš krotit? To zahrnuje i to, že JÁ jsem ….no, že nejsem…že nehodlám tady někomu dělat společnost.´´ vypadlo z něho jak postupně rudnul. Toshiho oči zářily pobavením.
,,No táák, nikdo nás nevidí a já nic nedělám, jenom ležím. Tohle běžně dělají kamarádi nebo sourozenci, víš?´´ řekl a uvelebil se. ,,Nechceš si povídat?´´ zeptal se po chvíli.
,,O čem jako?´´ zeptal se Sano, aniž by nějak vážně vnímal, co mu jeho kamarád říká. Bylo kolem osmé večer, takže v televizi dávali zprávy, což byla jedna z moderních věcí, která se Sanovi velice líbila.
,,Já nevím, třeba o tom, co jsme dělali, než jsem tě tenkrát našel.´´ pokrčil Toshi rameny, což v jeho současné póze vypadalo směšně, navíc Sano po něm vrhl opravdu divný pohled.
,,No, pokud to chceš vědět-nic zvláštního. Jednou za čas jsem se přidal k nějaké partě, užíval si s ženskýma, pak jsem se na chvíli stáhnul a pak zase znova. Občas jsem se něčemu naučil -třeba vařit- ale jinak jsem tak nějak všemožně poletoval po světě. A ne, nejsem zrovna neviňátko, než se zeptáš.´´ řekl to jako nacvičenou básničku, což v Toshim jen vzbudilo pocit, že mu ještě moc nevěří. Toshi jemu ale ano. Když už toho o něm tolik věděl, mohl si dovolit se k němu otevřít ještě víc. To že Sano nebyl schopný se na oplátku zase otevřít Toshimu….to byla druhá věc. Ikdyž Toshi tušil, že za tím bude víc než jeho sexuální orientace.
Z úvah ho vyrušilo Sanova strohá otázka: ,,A co ty? Jak se ze sedmnáctiletého středoškoláka stal upír, hmm?´´
Televize se vypla. Ne sama od sebe, to Sano, zřejmě využil Toshiho úmyslu na ,,uvolněný večer´´ ve svůj prospěch. Nastalo ticho.
,,Vážně to chceš vědět? Mám takový dojem, že jsi nechtěl žádné bližší informace o mých vztazích.´´ zašeptal Toshi do ticha a tmy pokoje.
,,Neříkám, že to chci vědět do detailu, to zaprvé a zadruhé, klidně to přeskoč, mě zajímá, jak se k tobě dostali Lovci a kolik toho o tobě vlastně ví.´´
,,Ví toho víc než ty.´´ odpověděl mu Toshi hlasem, který zněl nepřátelsky a bolestně zároveň.
,,Ale…jak?´´ nechápal Sano.
,,Původně jsem měl být jeden z nich.´´ pokrčil Toshi rameny a v odpověď mu přišlo Sanovo zasyknutí. Toshi si opožděně uvědomil, že má rameno v místech, které zřejmě Sano považuje za velice osobní, přesto polohu nezměnil. Místo toho pootočil hlavu tak, aby viděl Sanovi do obličeje, natáhl ruku a začal si hrát s jeho vlasy, když začal se stručným vysvětlováním.
,,Měl jsem kamaráda, budoucí Lovec. Chtěl, ať se k nim taky přidám, že to bude legrace. Jenže se nám ty naše voloviny a akce na vlastní pěst tak trochu vymkly z rukou, on zemřel a já se stal upírem. Nějakou dobu jsem se potuloval a učil se žít, ale pak jsem narazil na starého známého od Lovců a ten mě prásknul, takže po mě teď jdou.´´ Celé to řekl rychle a bylo poznat, že by to chctěl rozvést, ale nechal to tak, dokud Sano nevstřebal veškeré informace. Pak se zeptal: ,,Proč jsi to chtěl vědět?´´
Sano se nejdřív zahleděl z okna do dálky a pak polohlasem pronesl:,,Protože jestli ti mám dělat chůvu, nebo jak jinak to mám nazvat, tak musím pracovat s tím, co o nás nepřítel ví. Řekněme, že o tobě ví prakticky všechno -ne, nepřerušuj mě- a to proti tobě hodlají použít. Naproti tomu já vím houby jak o nich, tak o tobě. A to mám použít proti nim.´´ Sano se zadíval zpátky na Toshiho zelené oči.
,,Když to shrneme….´´nedokončil, protože mu Toshi skočil do řeči.
,,…tak jsme doteď měli víc štěstí než rozumu.´´ dořekl se Sanovým obvyklým sarkasmem v hlase. Oba věděli, že je otázkou času, kdy dojde k nějakému většímu střetu. A toho se oba báli. Toshi, protože přece jenom šlo o jeho život, o život, který si oblíbil. A Sano proto, že netušil s jakými protivníky to má čest a ikdyž si to nechtěl připustit, tak to malé blonďaté, co mu teď tady v klíně brečelo, mu tak nějak přirostlo k srdci.
Nechal Toshiho se vybrečet a když se po třech hodinách Toshi konečně zvedl, Sano zavelel:
,,Fajn, určíme si pravidla chodu téhle domácnosti, ty můj blonďatej upíří kamaráde.´´
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kyuu | Web | 16. listopadu 2010 v 19:18 | Reagovat

Kdo to má číst?! *asi bych taky mohla dneska něco vyplodit*

Slib mi tu ,že se tou spisovatelkou staneš!!A já budu mít tvé knížky zadarmo,ale aby jsi neřekla,zaplatím ti za autgoram :D

2 Krák nee-chan (Krakin Shikazu) | Web | 16. listopadu 2010 v 19:20 | Reagovat

No...ty? xD (Jo,to bys mohla xD)
Slibuju! xD (heh, autogram ...xD ,,Ano, za 100....Pro vás také za 100...vaše dcera má narozeniny? Tak jen za 80...Ha! Kyuu! Za 200! xD´´)

3 Mrs-X | 25. prosince 2010 v 23:25 | Reagovat

O.O
Hezký.
O.o
Zírám.
xD

4 Krák nee-chan (Krakin Shikazu) | Web | 25. prosince 2010 v 23:29 | Reagovat

Heh, děkuju ^^ Zírej, zírej xD

5 Sarka | 8. února 2011 v 14:16 | Reagovat

Opravdu skvělé!! Pokračuješ vážně dobře, ale bacha, pokud to nedopíšeš... tak ti v knihovně zakroutím krkem! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama