Slib půlnoci v temných poutech - Kapitola první ,,Povinnosti strážce´´

15. listopadu 2010 v 1:08 | Krakin Shikazu |  [Příběh]Slib půlnoci v temných poutech
(Taáákže, vážení a milí, několik z vás se zajímalo o mnou tvorbu a mě popadla inspirace -jak by taky ne, je jednaráno, že- takže tady to máte. Očekávám nějaké komentáře. Omlouvám se za překlepy, ale už nevidím. Pokud se bude líbit, může tu toho být víc než táhle náhlá pohnutka mysli, která bude zítra pokračovat xD Krakin přeje hezké čtení.)

Nad městem už dávno svítil měsíc- úplněk. Ne, že by byl zrovna vidět- světla velkoměsta ho téměř překryla, o smogu a jiných věcech ani nemluvě. Navíc byl snad větší hluk než přes den. Sano si sám pro sebe něco zabručel a žaluzie raději zase zatáhl. Odvrátil se od okna, přešel přes místnost a svalil se do křesla. Byly dvě hodiny ráno- normální lidi už by spali. Ne tak on.
,,Kde se zas courá…?!´´zaúpěl do tmy. Tohle čekání nesnášel. On viděl ve tmě i ve světle naprosto stejně- nic mu neuniklo. Takže mu ani nevadila. Ale dnes mu vadila. Že by to bylo tím čekáním? Nejistotou, kdy se objeví?
Když se otevřely dveře bytu, nadskočil.
Dovnitř vešel kluk, co vypadal tak na 16 nebo 18 let. Platinové vlasy nebyly dlouhé, ale padaly mu do zelených očí. Vysoký, štíhlý. Zavřel za sebou a s úsměvem vešel do obývacího pokoje. Když spatřil Sana, úsměv se mu na tváři ještě rozšířil.
Zato Sano se nesmál. Naopak. Měl co dělat, aby dotyčnému nevrazil kudlu mezi oči.
,,Já už si snad nikdy nezdřímnu…neříkal jsem snad, že nemáš NIKAM chodit sám?!´´ zasyčel na něj. Věděl, že to na něj bude mít ještě mnohem větší účinek, než kdyby po něm ječel. Probodl ho svým modrofialovým pohledem a věděl, že druhá osoba vidí rysy jeho tváře moc dobře- protože byla tma. A blonďák ve tmě viděl lépe, než v denním světle. Na rozdíl od Sana.
Nečekal na odpověď, vstal a rozsvítil lampu. Blonďák sebou trhl a zamžoural do světla. Teď už tak dobře neviděl.
Sano si s mírným uspokojením zase sedl a čekal.
,,Nechtěl jsem tě budit…vypadal jsi, že se ti spí dobře, po dlouhé době…a měl jsem hlad.´´ špitl blonďák a sklopil zrak. Začal nejistě přešlapovat na místě.
Sano se ostře nadechl, ale donutil se promluvit klidně.
,,U všech svatých a prokletých, Toshi! Stejně jsi neodešel dřív než po západu slunce a to už jsi mě vzbudit mohl. Já jsem na tvůj způsob stravování zvyklý. A nevidím jediný důvod, proč bys měl takhle riskovat a chodit ven sám.´´
,,Jaká je šance, že by mě v takovém zmatku někdo našel?´´ nechápavě potřásl hlavou, až mu blonďaté prameny poletovaly kolem hlavy.
,,Jaká je šance, že bys ty v takovém zmatku našel je?´´ oplatil mu otázku Sano a oba věděli, že trefil. Ve zmatku se mohli ukrýt oni, ale taky jejich nepřátelé.
Sano si svého společníka, pořád přešlapujícího uprostřed obýváku prohlížel. S Toshim se neznal nijak dlouho- sotva pár měsíců, ale hodně mu dlužil. Byla tu totiž taková drobnost- a sice, že Toshi byl tak trošku upír. A Sano taky nepatřil zrovna mezi nejběžnější stvoření, které jen tak potkáte na ulici. Byť měl na rozdíl od Toshiho v těle lidskou krev, byla v něm i krev démona. Krev jeho otce.
Před pár měsíci se Sano nechtěně zapletl do jednoho incidntu a obyčejný člověk zjístil pravdu- což byl problém. Ale zničehonic se objevil Toshi a bylo po problému- díky svým upířím schopnostem přiměl člověka zapomenout na to, co se stalo. A tím Sana vytáhl z hodně velkého průšvihu. Takže mu dlužil.
Což byla náhoda, protože po Toshim se zrovna začli sápat Lovci. A Sano, jakožto polodémon, byl ve rvačkách a přestřelkách zběhlejší. Takže převzal roli strážce. I když místy si spíš připadal jako chůva.
Přesto, že už spolu žili nějakou tu dobu, oněm ale moc nevěděl. Jo, byl upír- ale to byl hodně široký pojem. Jediné, o čem už se přesvědčil, bylo to, že se živí lidskou krví- ale své oběti nezabíjí. Teda, většinou ne. Za svůj život- a že nebyl zrovna nejkratší- toho slyšel už hodně, ale co z toho byla pravda? Toshi se se svým vzhledem vymykal všem předsudkům, navíc jeho plaché chování ještě podtrhovalo fakt, že vypadal naprosto bezbranně. Na Sanův vkus až moc bezbranně.
,,Poslouchej, já se nezlobím…´´ zarazil se, protože uviděl Toshiho pohled, který jasně říkal, že si myslí opak- ,,…nebo aspoň ne moc, ale jde mi o to, že jsem se vzbudil a ty nikde. Víš, jak jsem se lek, že se ti něco stalo? Příště aspoň nech vzkaz kam jdeš, kam přesně jdeš, nebo tak něco, ano?´´
,,No jo, vždyť se nic nestalo.´´zabručel Toshi a konečně se pohnul z místa.
přešel přes pokoj, odložil si bílou mikinu s kapucí, co měl předtím na sobě a sedl si na opěradlo křesla, ve kterém spíš ležel Sano.
,,Vyspal ses aspoň trošku?´´ zeptal se opatrně, protože cítil Sanův neklid. Ten se na něj jen tázavě podíval.
,,Já jen, že poslední dobou jsi toho měl moc- bereš to moc vážně. Jdou po mě už pár let a žiju. Nejsou můžeme někam vyrazit, co?´´ začal si hrát se Sanovými černočernými vlasy. Měl je dlouhé a odolávaly veškerým jeho pokusům o to je poslušně svázat do ohonu.
,,Já nepotřebuju spát. Nebo ne tolik co ty- můžu vydržet v kuse i dva měsíce. A nenech se zmást, na takové závěry o bezpečí je ještě moc brzo.´´ Odporoval a odolal nutkání ho praštit po rukách.
,,Něco tě trápí.´´ prohodil Toshi jen tak mimochodem a s úsměvem sledoval Sanův neklid.
,,Slyšel jsem pár věcí…co mě…no…řekněme zaujaly.´´ začal Sano, který se právě rozhodl, že už nemá smysl to dál oddalovat. Stejně na to jednou musí přijít řeč. Přesto mírně zaváhal, protože ucítil, jak Toshi vedle něj ztuhl. Zřejmě vycítil, že následující rozhovor nebute moc příjemný- pro obě strany.
,,O upírech se toho vykládá hodně, to víme oba. Ale co z toho je pravda?´´ podíval se vzhůru s otázkou v očích. Toshi si povdechl a odvrátil pohled, vlasy ale nenechal.
,,Co přesně bys chtěl vědět?´´ zeptal se a bylo poznat, že doufal v příjemněji strávenou noc.
,,Jestli o tom nechceš mluvit, tak nemusíš, já jen, že když ti mám pomoct, tak o tobě musím něco vědět, víš? A ty povídačky mě zrovna neuklidnily.´´ řekl Sano a chvíli čekal. Když viděl, že Toshi nijak nereaguje, s povzdechem pokračoval.
,,Tak například jsem slyšel, že si vybíráte oběti stejně jako partnery- prostě takové, které vás přitahují. Mám na mysli sexuálně přitahují.´´
,,Jo, to je pravda.´´ pokrčil Toshi rameny. Sano si všiml, že se uvolnil- zřejmě čekal něco horšího. ,,Proč? Myslel jsem, že tohle je jasné.´´
Sano polkl.
,,Já jen, že jsem tě vždycky viděl…no…když jsem tě viděl, tak…byli to všechno kluci, ne?´´
,,Ano, Sano, byli to kluci.´´ potvrdil Toshi a zahleděl se svému společníkovi do očí. Sano na něj zůstal němě hledět. Toshi se sarkasticky zasmál.
,,Sano, někdy mě udivuje tvá naivita- co jsi ještě slyšel? Víš, my nejsme nijak svatí, vlastně většina z nás jsou pěkní zvrhlíci a bůhvíco ještě. Takže si myslím, že jsem na tom ještě celkem dobře.´´ Toshi konečně pustil pramínek Sanových vlasů a zahleděl se mu do očí.
,,Tak jsem tě tenkrát taky našel- líbil ses mi, tak jsem si říkal ,Fajn, svačinka navíc´ , ale pak se z toho vyklubal celkem zajímavý problém. A z tebe se nám vyklubalo něco, co by se jen tak kousnout nedalo.´´ usmál se a odhalil špičáky.
,,A já..teda ty…?´´ zakoktal Sano, najednou neschopný vytvořit kloudnou větu.
,,Klid. Nemám v úmyslu ti v noci lézt do postele, leda bys mě o to sám požádal.´´ uchechtl se a ladným pohybem se přesunul z opěradla na Sanův klín.
,,Jsme v jednadvacátém století, homosexuálové jsou normální. Ber to jako modernizaci.´´ a s úsměvem na rtech zase rychle vstal a položil se na gauč. Pohledem ale pořád sledoval červenajícího se Sana, který vstřebával informace.
,,Slyšel si ještě něco? Co by jsi chtěl potvrdit nebo vyvrátit?´´ nadhodil, když už se mu ticho zdálo moc dlouhé.
,,No, ještě pár věcí, ale to možná někdy jindy.´´ zavrtěl hlavou Sano. Tohle bylo moc i na něj. ,,Viděl jsi něco zajímavého?´´ zeptal se místo toho.
Toshi se zamyslel.
,,Nic, co by souviselo s Lovci. Takže můžeš být v klidu. Když tak o tom ale uvažuju, Sano, taky o tobě toho moc nevím. Jako o polodémonech. Jak to s váma vlastně je?´´ Toshiho zvědavý pohled bloudil po Sanově obličeji. Ten na chvíli uvažoval nad tím, jak je možné, že skončil s někým takovým- s někým, kdo má uvažování 17-ti letého kluka, protože v těch letech tak nějak zamrzl. A ještě ke všemu …. Byl gay už před proměnou v upíra, nebo ne? Jo, tak to kdyby jen věděl…
,,Jak by to mělo bejt? Normálně- máš člověka, většinou teda ženskou a ještě ke všemu blbou, co se zamiluje do démona- a pak záleží na něm. Buďto si s ní užije a pak ji zabije, nebo ji nechá žít a pak se jí narodí malý míšenec. Tadá, polodémon na světě.´´ pokrčil Sano rameny. ,,Nejsme nijak zvláštní. Nebo možná naopak jsme až moc- jsme jako lidi, vypadáme tak a chováme se tak, ale máme schopnosti démonů. Ne tak silné, pravda, ale stáčí to. Jo, a pokud nám neusekneš hlavu, tak jsme prakticky nemrtelní.´´ dodal pochvilce s lehce ironickým tónem. Ale byla to vlastně pravda.
,,Takže v podstatě jsme si podobní…´´ zauvažoval nahlas Toshi. Zněl unaveně.
,,No, teoreticky vzato…jo. Ty ses přejedl, ne? Nejsou ani čtyři ráno a ty už bys spal….už spíš!´´ Sano se díval na oddychujícího upíra. Dneska strávil noc, po tom, co se probudil a zjístil, že je v bytě sám, tím, že pochodoval tam a zpátky, nervózně pobíhal od místnosti k místnosti a od ničeho k ničemu. A všechno kvůli tomu malému…no ne až tak moc malému stvoření, které si tu klidně usne.
Sano rezignovaně prohrabal Toshiho věci u něj v pokoji a našel tam to, co potřeboval- deku. Tou hubeného blonďáka přikryl a popřál mu ,,dobrou noc´´, byť to nad ránem znělo divně. Sám ale ještě ospalý nebyl, takže se věnoval jiným činnostem- zjístil například, že budou muset doplnit zásoby obyčejné potravy. On sám se živil jako obyčejný člověk a Toshi jednou nebo dvakrát denně taky snědl něco jiného, než krev. Takže si udělal oběd (ve 4 ráno) a pak si vytáhl sešit v pevných deskách, do kterého si zaznamenal dnešní poznatky o upírech celkově, ale taky o Toshim. Potom chvíli poklízel po jejich podivně zařízeném bytě a kolem 6 ráno zašel na nákup jako normální člověk. U toho zkontroloval okolí. Toshi měl pravdu- možná to bral moc vážně.
,,Ale možná taky ne,´´ zamumlal si pro sebe, když si kolem sedmé šel lehnout.
Život s upírem hold znamená popřehazovat si denní režim. A něco mu říkalo, že bude potřebovat ještě hodně energie a nervů. Ta věc s Toshim- nebo spíš Toshi celkově- nebude snadná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kyuu | Web | 15. listopadu 2010 v 19:21 | Reagovat

,,Byl gay už před proměnou v upíra, nebo ne? Jo, tak to kdyby jen věděl…
" = nemá chybu !:D
Hned mě mohlo napadnout, o čem to bude :P
(jména se mi pleotu ,nevím proč)
Pokračuj, a pak vydej knížku s věnováním pro Kyuu :-P

2 Krák nee-chan (Krakin Shikazu) | Web | 15. listopadu 2010 v 19:28 | Reagovat

xDDD Ani mi nedošlo, že to zní směšně xD *hledá to v textu* xD
Samozřejmě, že mohlo. Ale ještě nevíš, co z toho bude!
(se jménama jsi mi pomáhala ty!)
To je snad samozřejmostí xD

3 nikushka | 26. prosince 2010 v 22:40 | Reagovat

Ikdyž mě takové příběhy moc nebaví....ale tento je fakt super...gratuluji :D fakt jako proč jsi nela na nějakou umělecko-spisovatelskou školu...? jde ti to hodně dobře :D

4 Krák nee-chan (Krakin Shikazu) | Web | 26. prosince 2010 v 22:55 | Reagovat

[3]: Oh, děkuju xD Kéž by taková střední škola byla xD

5 Sarka | 8. února 2011 v 14:13 | Reagovat

Tak začátek vypadá luxusně, už se chystám na další díl, a doufám, že-jak jsi slíbila-těch dílů bude víc :-)
vykašli se na školu, a piš, piš a piš!! :-)

6 Krák nee-chan (Krakin Shikazu) | Web | 8. února 2011 v 14:51 | Reagovat

[5]: Bude jich víc, jenom musí přijít a nakopnout mě (Koň) inspirace xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama