Prosinec 2010

Hmmm...tak nějak to nevnímám...

31. prosince 2010 v 23:52 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
10 minut...
A mě je to tak jakože v podstatě jedno.
Tak je tu nový rok, a co jako.
Tak nějak mě přepadl flegmatismus...
...a všemu se směju xD
Heh xD Prostě...

Gackt s vámi.
Milujte sami sebe.
A občas i ostatní.
Ale hlavně sami sebe.
A hlavně Krák.
A Gackta, samozřejmě.

Fyzikální zákony naší domácnosti

31. prosince 2010 v 14:37 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Poslední dobou si všímám jistých jevů, které se v naší domácnosti opakují:
  • Jakmile se rozhodnete, že se budete učit, zaručeně zjístíte, že máte nějaké resty v hrách/na blogu/doma/kdekoli jinde.
  • Jakmile už se konečně k tomu učení dokopete, objeví se někdo s tím, že máte uklidit a především vysát a vytřít celý byt, popřípadě pomýt nádobí.
  • Když už si k tomu učení sednete, zabárikádujete se knížkami, papíry, poznámkami a jinými věcmi, zjístíte naprostou absenci psacích potřeb.
  • Když už skoro dopíšete úkol do fyziky, polijete si ho kávou/čajem/kávou i čajem. (Hádejte, do které kategorie patří Krák.)
  • Když už se všechno zdá být OK, začne vám skrze okna téct do bytu.
  • Když už nějak zastavíte tečící proud vody, spadne květináč.
  • Když uklidíte spadlý květináč, spadne cokoli jiného, co může udělat největší bordel.
  • Když vše uklidíte a konečně si sednete k učení a máte přítomny i psací potřeby, zjístíte, že půlka času k učení je v....Metro C v Praze.
  • Nemluvě o faktu, že díky uklízení jste si půlku věcí spřeházeli na nejrůznější místa a povinnou četbu má hledat kdo?!
*Krák uklízí mop, po cestě bere Epos o Gilgamešovi z koše na špinavé prádlo v koupelně, s napůl vylitou kávou si sedá do pokoje k fyzice a uvažuje, odkdy Byou zpívá s Gothikou*

*Zero se snaží zdrhnout a bublinky se tvarují do slov ,,Proč já?!´´*

Krák ve vaně kopla inspirace!

26. prosince 2010 v 21:50 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Ono vlastně Krák nakoply Koňovy poznámky během hraní GF, jelikož ji napadla FF s Koněm v hlavní roli xD
Jenže napsat , že mě ve vaně nakopl Koň, nebo dokonce kůň, by znělo...divně. A skreslovalo by to.
Takže už jenom potřebuju Koňovo svolení, zda smím užít její jméno, povahu, vzhled a hlášky jako charakter pro svou slátaninu? xD

Slib půlnoci v temných poutech - Kapitola třetí ,,Hippie akce a temné choutky´´

26. prosince 2010 v 0:56 | Krakin Shikazu |  [Příběh]Slib půlnoci v temných poutech
Ták, konečně jsem se k tomu dokopala xD Konečně se nám tu něco děje a do děje se nám tu přimíchali i Lovci. A samozřejmě nesmím zapomenout zmínit, že to Sanovo ,,Dobrou chuť´´ je vlastně od našeho milovaného Koně, ktará to vzkázala Toshimu xD

Tmavovlasý kluk, sotva kolem 14-ti let, postával kousek od parku, kde se připravovala akce ,,hippie víkend´´. Měla to být sešlost všech přívrženců tohoto stylu ve městě, ale sešlo se tu víc než jen to a on to věděl. Tak například se tu vyskytovalo spoustu dealerů drog. Sem tam nějaké ta lehčí dívčina. Různí povaleči a lidi, co neměli příliš času se vidět normálně, toho využili a vyrazili v barevných věcech do velkého parku, kde si různě posedali a bavili se dlouho do noci. Celá akce trvala nepřetržitě 3 dny, od pátku až do neděle.
A to byl ten kámen úrazu.
Kdokoli mohl kdykoli přijít nebo odejít. Takže když se někdo objevil kolem deseti večer, nikoho to nepřekvapilo. Ani to, když se podivně smíšené páry někam společně zmizly. Takže si nikdo ničeho nevšiml. Konalo se to tu několikrát do roka. Skvělá příležitost, pokud jste byli upír.
V což čtrnáctiletý klučina doufal.
Vlastně doufal, že mezi lidmi, kteří se tady zítra nashromáždí najde toho jednoho upíra. Jednoho určitého, který mu má co vysvětlovat.
Nebo lépeřečeno, který tu nemá být.
Kluk se obrátil k odchodu směrem do školy. Povolil si kravatu od školní uniformy. Jen se těš, říkal si v duchu.
Byl totiž Lovec.


Sano se na Toshiho podíval jedním z nejpřísnějších pohledů.
,,Když už tam musíme jít, tak mě aspoň nech jít jako normálního člověka…!´´ zasyčel na něj. Toshi jen posměšně obrátil oči vsloup.
,,Nejsi člověk, Sano. A vůbec, kdyby sis jednou v životě vzal něco barevnějšího, tak třeba…´´ větu ani nestihl dokončit, protože Sano se obrátil a odkráčel do obýváku. Toshiho snaha, aby si na sebe vzal něco jiného než džíny a bílou košili byla marná. Ne, že by mu to neslušelo, ale na hippie sraz se to prostě nehodilo. Bude tam sice víc takových lidí, ale kdyby se oblékl jinak, víc by zapadl.
Sano do teď nechápal, proč se k něčemu takovému nechal přemluvit. Už týden na něho Toshi naléhal, aby něco podnikli a včera přiběhl s tímhle. Sano chápal, že Toshi už týden neměl krev, ale to se nemohl jít najíst někam, kde bude méně lidí? Ikdyž, třeba se to v tom davu stratí…jenže to byl taky zásadní důvod, proč byl Sano proti. Buď nechá Toshiho a jeho…ehm…,,dárce´´ bez dohledu a riskuje, že se Toshimu něco stane, nebo je bude hlídat. Jenže v takovém davu to znamenalo, že bude muset být prakticky pořád přímo u nich. A za ten týden si Sano ještě skutečně nezvykl na fakt Toshiho orientace. Doteď ho občas viděl se krmit, ale jen z dálky. To, co se dělo přitom, neviděl. A ani po detailech nějak netoužil.
Bohužel, neměl navybranou.
Navíc Toshi si chtěl najít někoho dlouhodobějšího či co- teoreticky vzato si vlastně chtěl najít kluka. Akorát, že mu kromě jiného občas trochu usrkne z krve. Jenže v tom Sano taky viděl hrozbu.
Toshi měl pravdu. Sano už to přeháněl.
,,Tak půjdem?´´ Ozval se najednou blonďák z haly, kde už čekal u odemčených dveří. Měl na sobě volné zvonové kalhoty a barevné tričko. Rozhodně se víc přizpůsobil tématu. A Sano musel přiznat, že v tom vypadal dobře.
S povzdechem a tichou modlitbou se odlepil od okna, ze kterého pozoroval město a vydal se za poskakujícím Toshim. Okolí se zdálo být v pohodě, ale Sano byl jako na jehlách. Něco mu říkalo, e se něco stane.
,,Je ti doufám jasné, že celou dobu budu muset být prakticky s tebou?´´ zeptal se, když vyšli na ulici. Toshi jen pokrčil rameny.
,,No, mě to vadit nebude. Záleží na tobě.´´ pak uviděl Sanův pohled. ,,No jo, budu se krotit, přísahám.´´ dodal polohlasně a mírně sarkasticky. Pořád ho Sanovy rozpaky rozesmívaly.
Bylo už po desáté hodině, když dorazili do parku, kde se tato akce konala. Sana překvapilo, kolik lidí se tady vyskytovalo- kolik různých druhů lidí. Od slušňáků, do kterých by to neřek a očekával od nich, že spíš budou zalezlí v knihovně až po ty největší lemply, kteří se překvapivě rozhodli opustit dům. Holky a kluci všech věkových kategorií. A Sanovi se vrátily některé vzpomínky na minulost, jak se potuloval s různými partami. Akce, které navštěvovali, vypadaly podobně.
,,Támhleten!´´ zajásal najednou Toshi a vytrhl tak Sana z úvah. Poskakoval a ukazoval na kluka s promelírovanými vlasy, který seděl jakoby stranou od ostatních. Sano ho rychle projel svou sondou, která by ho varovala, kdyby na sobě měl stopy po Lovcích, ale nic nenašel- byl bezpečný.
,,Bývá často v tom klubu, kam se chodím najíst. Většinou si sedá sám, prakticky se známe. Objednává si jenom pomerančová džus. Je to divné, ale líbí se mi!´´ Toshi se nadechl. ,,Jo, a má AB negativní. Moje oblíbená.´´ usmál se a odhalil špičáky.
,,Tak rychle, ať to máme za sebou- mám tady z toho takový divný pocit.´´ pobídl ho Sano a táhl se za ním jako stín. Postavil se kousek od zmiňovaného kluka. Toshi se s ním dal mezitím do řeči. Evidentně si padli do oka, protože Toshi ještě nemusel použít své upíří schopnosti, kterými si obvykle lidi omotal kolem prstu raz dva.
Během chvilky už Sano nevěděl, kam s očima. Ti dva se k sobě opravdu měli- netrvalo dlouho, už se líbali a Toshiho ruce zmizely kdovíkam do kalhot toho druhého. Sano to nerad viděl. Ne, že by mu to vadilo…spíš právě naopak. Po chvíli ho Toshi konečně kousl. Sano málem začal jásat, místo toho si jen pomyslel ,,Dobrou chuť´´. Ne, že by tím končili. Ti dva spolu strávili bezmála dvě hodiny kdovíčím a Sano projistotu spíš sledoval okolí. Divný pocit měl pořád, ale evidentně nic nehrozilo.
Potom si ale něčeho všiml. Nedaleko postával docela mladý kluk- vypadal, že ještě chodí na základku. Mohlo mu být tak čtrnáct. Co ho zaujalo byl fakt, že ten kluk měl velký magický potenciál. A měl na sobě stopy Lovců. Nebyl jedním z nich, ale už s nimi nedávno přišel do kontaktu. Vzpoměl si, že mu Toshi říkal, že se k Lovcům měl přidat i on se svým kamarádem…asi si vybírali už mladé lidi, aby je vycvičili. Co ho zaujalo ovšem asi nejvíc, že zíral přímo na Toshiho a na to, co dělal. Jako…by se mu to líbilo? Nebo se mu líbil Toshi?
Sano zatřásl hlavou. Už z toho blbnul. Tak je tvůj kamarád na kluky, a co. Ten kluk to evidentně vidí poprvé v životě, tak ho to zaujalo…navíc si určitě musel všimnout, že Toshi je upír. Sano se spíš zaměřil na to, jestli v okolí není nikdo další- ale vypadalo to, že ten kluk je tu sám. A sám si nic nezkusí, nebo jo?
V ten moment se klukovy oči střetly s jeho. Ten kluk věděl…ale co? To Sanovi vrtalo hlavou. Jako by přesně hledal Toshiho. Takže někdo ho na ně nasadil? Bylo by to chytré, spoléhat se, že Toshi bude ze soucitu takového prcka chránit a neublíží mu. Nebo snad Toshiho znal?
Sano se obrátil směrem k blonďákpvi a zjístil, že se se svým objevem zrovna loučil. Pak se s úsměvem na rtech vydal k Sanovi.
,,Prý mu mám zavolat…´´řekl zasněně. Sano mu ale musel překazit iluze.
,,Znáš tamhle toho malýho kluka?´´ zeptal se a ukázal na čtrnáctiletého tmavovlasého chlapce, který očima sledoval odcházejícího Toshiho společníka, jako by mu snad záviděl nebo co.
,,Někoho mi připomíná…to snad není možný, vypadá jako Kuro…´´zůstal hledět Toshi.
,,Jako kdo?!´´ naléhal Sano.
,,Kuro…ten kluk…víš, jak jsem ti říkal, že mě kamarád stáhl do učení pro Lovce…tak ten…jmenoval se Kuromiya. Říkali jsme mu Kuro. Nevím…tenhle jako by mu z oka vypadl…´´ řekl užasle Toshi s nepřítomným pohledem.
,,A není to nějaký příbuzný..?´´zeptal se Sano- dávalo by to smysl.
,,Nevím o tom, že by měl sourozence.´´ zavrtěl blonďák hlavou. ,,Půjdeme?´´ otočil se na svého tmavovlasého společníka.
,,Asi ano…potřebuju se z toho tvého dovádění vzpamatovat.´´ zabručel Sano a kluka pustil z hlavy.
,,Zvykej si! A to to nic nebylo, byli jsme na veřejnosti. Pokud mě chceš takhle hlídat, nic jiného ti nezbývá.´´ pokrčil Toshi rameny. Vypadal snad ještě živěji, než když sem před nějakými pár hodinami přišli. Sano by předtím ani nevěřil, že to je možné.
Došli domů kolem dvou ráno. Sano si zalezl na gauč s úmyslem se z toho všeho vyspat, ovšem Toshi mu to řádně znemožňoval. Buďto básnil o svých dnešních zážitcích, za co by ho Sano nejraději vzal po hlavě pánvičkou, nebo chtěl po Sanovi, aby mu něco o sobě vyprávěl.
Nakonec skončili lechtáním se navzájem, nahánění se po bytě a smíchem, jako malé děti. Sano musel uznat, že ho Toshi uměl rozveselit. Takhle dobře mu nebylo ani tehdy, když ještě jako mládě pobýval s matkou. Jak dlouho to bylo? Dvě stě, tři sta let? Víc? Netušil. Ale faktem bylo, že Toshi mu tak nějak zpříjemňoval život.
Nakonec usnuli spolu v Sanově pokoji na zemi, během prohlížení fotografií, které Sano pořídil během uplynulých dvaceti let na svých cestách po světě. Kdyby je někdo viděl, označil by je za spokojený pár- Toshi se k Sanovi tulil a Sano ho jakoby ochranitelsky objímal. Když se toho dne večer probudil, okamžitě vstal a učinil rozhodnutí tuto noc, totiž den, jakkoli popřít- třeba, že Toshiho nechal spát na podlaze samotného. Projistotu ještě rozestlal svou postel a Toshiho jen přikryl dekou. Co s ním ten upír jenom dělá…


Tmavovlasý chlapec se vzbudil kolem poledne. Domů se vrátil kolem třetí ráno, ale stálo to za to- našel ho. Našel toho blonďatého upíra. A taky jeho polodémoního ochránce.
Co ho překvapilo, byla jeho vlastní reakce. Když je objevil, upír si zrovna začínal povídat s obyčejným člověkem. A potom, když se spolu začli…chlapec zjístil, že nemůže odtrhnout pohled, jak ho to všechno fascinovalo a…musel přiznat, že tomu člověku záviděl. Nechápal sám sebe, co to s ním bylo?!
Kaoru Kuromiya se zvedl z postele a šel se osprchovat v naději, že ho tyhle kacířské myšlenky přejdou. Koneckonců, byl Lovec. A stal se jím proto, aby pomstil smrt bratra. A to zabitím zrádce, který se sám stal upírem.
Kaoru Kuromiya, známý jako Kuro, byl rozhodnut zabít někdejší lásku svého bratra i přes fakt, že sám zjišťoval, co na něm jeho bratra tolik přitahovalo. Upír neupír, byl to…
Kaoru si vrazil facku. Byl Lovec. A toho upíra zabije. Konec. Tečka. Puntík.

Whah, hehe *hrozně inteligentní výraz*

24. prosince 2010 v 20:34 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Tak, a teď mě odsuď tím tuplem nedostanete!
A víte proč?
Protože Krák něco našla.
A co našla?

Svátky ve jménu Gackta aneb u Krák doma si to trochu přispůsobili

24. prosince 2010 v 19:00 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Dvacátéhočtvrtéhoprosince v Krakinově, v jednom domě u zatáčky, zavládla vánoční atmosféra.
To jest že Krák seděla u Grand Fantasie, Sestřička pobíhala, vymýšlela voloviny a dívala se na pohádky a maminka vařila, uklízela, dívala se na pohádky, zdobila stromeček a tak nějak celkově celý ten zmatek dirigovala. A na pozadí toho všeho se linula melodie Lycaon.
A pak Gackt.
Ono totiž Krák považuje jeho PV Jesus za koledu a nikdo jí to nevymluví.
A maminka proti tomu nic neměla.
A sestřička už si buď zvykla, nebo se nevyjadřovala.
A nebo jsem jí nakazila. Což je možné, vzhledem k faktu, že posledně po mě chtěla, abych jí do MP3 dala všechny alba An cafe. Hehe.
Takže se to tak nějak semlelo, Krák vytáhla svou dlouhou, zelenou, rozevlátou sukni a mohlo se večeřet.
Během pojídání Pepy (což byla vlastně Pepina, protože měla jikry) se rozvinula debata, zda by se o vánocích nemělo spíše pít červené víno jakožto krev boží. Skončili jsme to tím, že záleží, zda jste katolíci nebo kališníci. A nebo je vám to volné, jako nám.
Rozbalování dárků bylo bleskurychlé.
Překvapila mě maminka, protože jsem pod stromečkem našla i lyžařskou bundu.
Prý mi ji koupila, protože si myslela, že pojedu na lyžák. No co už.
A mám novou voňavku (Krák zdraví parfumerii).
A nové tkaničky! Přesně ty, co jsem scháněla!
Četně růžových na 2. května. Maminka má dobrou paměť. Prý to totiž byl úmysl.
A taky pátý díl Drizzta Do´Urdena. Konečně.
Jak dlouho Krák čekala, než se zase ponoří do světa temných elfů, trpaslíků, planiny ledového větru a Lloth?
(Zítra to bude rok přesně.)
(Ikdyž jsem si pro jistotu ty první 4 díly přečetla dvakrát, ten první třikrát nebo čtyřikrát.)

Tak, a zítra tatínek, pak Hukvaldy, pak Ostrava a Andy a pak Mrs. X a Kyuu a...

A Krák jde na Gackta.
Totiž Krák si jde pustit koledy.


Krakinina rozmluva s bohem aneb vzpomínky, depka, Vanilla

20. prosince 2010 v 21:52 | Krakin Shikazu
Jak moc dobře víte, Krák vyznává Gackta.
A je mu velice vděčná za svou bisexuální orientaci, co si budem povídat. (viz naše debata s Kyuu, že.)
Ale občas si prostě nemůže pomoct a vynoří se jí v hlavě otázka:
,,Proč, proGackta proč nejsem prostě lesba?!´´

Ano, Krák zachvátily vzpomínky.
Ono zůstat sama doma, když je vám špatně, není moc dobré, zvláště pak v případě, že se toto neočekávané volno rozhodnete využít promazáváním paměti smsek.
Smsek, které skrývají věci, na které jste třeba chtěli zapomenout.
,,..jseš fakt dobrá kámoška, ale...´´
Heh.
Ne, že bych nezažila zklamání od holek, ale to bylo něco jiného.
Tam jsem od začátku věděla, že je to nemožné- ta dotyčná byla zadaná. A o ničem nevěděla.

Proč se vždycky zaláskuju do někoho, kdo to nedokáže ocenit, tváří se, jako že mu na mě záleží a že nad tím uvažuje, zatím co se snaží si vtáhnout do postele jinou...?
Jo, taky by mě to zajímalo.

Proč mi to ten člověk prostě neřekne do očí?
Přetvářku nesnáším.

Fajn. Asi se na mě podepsalo věčné vyslýchání výlevů asi pěti holek, že jsem o tom začala taky uvažovat. Ale chlapy teď nechci ani vidět.

.
.
.
.
.
.
...je na čase najít si holku.

A to myslím vážně.

,,Co uděláš, když zákonem chráněné zvíře žere zákonem chráněnou rostlinu?´´,,....nahlásím to policii.´´

18. prosince 2010 v 8:08 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Je to na nic.
Všechno je výsledkem ironie života.
Gackt nám pomáhej.
Začínám být paranoidní.
MP3 je v opravně.
Vě čtvrtek mě taťka vyzvedl ze školy.
Jedu na Hukvaldy.
Zítra jdu na HP 7 1/2
Včěra jsem proseděla na Grand Fantasii, ale ne se svou obvyklou postavou, nýbrž jsem si vytvořila novou. tentokrát Clerica. Normálně hraju s Mágem. No co už.
Zero pořád nežere.
Asi má fakt anorexii.
Mamka peče cukroví.
Píšu nový příběh.
A parfumerie má blog.
A mě je to už jedno.
I kdyby jí došlo, že ona je parfumerie...třeba by jí to došlo VŠECHNO...?
Konečně.
....a víte co?
Něco se stane.
.
.
.
.
.
Spadl květináč.

Anorektická želva a humorně laděná Maryša aneb dva dny nejel net.

15. prosince 2010 v 21:31 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Takže tak.
Měla jsem absťák.
Nadruhou stranu jsem se víc naučila.
Z Ta mám 2,2,2 a 3. Což je slušné.
Ale zítra si píšu ze španělštiny...heh, to dopadne.
A vůbec.
Včera jsme se dozvěděli, že nám náš pan učitel, který se až podezřele často vyskytuje v rubrice ,,Moudra školou povinných´´,  jaksi opoměl zdělit, že máme mít něco jako povinnou četbu a čtenářský deník. Hehe.
 Takže čtu Zabijáka od Émile Zola (Zoly?)
A našla jsem novou lásku, kterou si pouštím každé ráno.


No nejsou úžasní? (Ne, japonsky to není.)
A já chci ten jejich singl a chci!
A nebudu ho mít.
Takže v MP3 (nebo lépeřečeno v tom náhradním zařízení) a v Hitsugim už ho mám stáhnutý, ale víte jak...

No nic. Jdu spát. Na Zolu kašlu. Začnu zítra.
(A vsaďte se, že stejně skončím u Noční hlídky, já se znám)

Gackt s vámi.
Milujte sami sebe.

Mucosolvan, kaštanová minerálka a jiné návykové látky způsobující dočasné vypovězení funkce mozku aneb plesk sebou do závěje, šak co.

13. prosince 2010 v 21:30 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Byl turnaj ve floorballe a fotbale.
Jo, floorball se nám poved.
U fotbalu si tím nejsem tak jistá, ten jsem nesledovala xD
Četla jsem noční hlídku. Fajn knížka.
Jela jsem domů vlakem, který mi ujel. Totiž v jednom jsem seděla, ale ten měl jet až o půl hodinu později než ten, který kolem toho, v němž jsem seděla, projel na čas přesně. Hehe. Málem jsem nestihla doktorku.
Za to jsem jela s Baruš a Naďou, což je vražedná kombinace. Hlavně, když je ve hře kaštanová (žaludová) minerálka a Mucosolvan (či co to vlastně bylo).
A Vendy alá deelerka drog taky neměla chybu.
A Maya měla úžasné boty.
A Verča už je v pohodě (víceméně asi jo)(teda už není tak mimo xD).
A vůbec....

Krák je asi celebrita xD
,,Ale stejně - mám fotku s japanofilem!! :D´´ (Mrs.X)



Což ovšem neznamená, že Krák zapoměla na to, co se stalo v pátek.
Proto Krák půjde změnit design na počest jednomu z nejlepších zpěváků.
R.I.P., Taku.


A stejně se ten svět zbláznil. Ale nám je to jedno. My tu jsme a budem a budeme takové, jaké my chcem. A bude xD

Černo-oranžová volovina se zbláznila. Plán B?

12. prosince 2010 v 20:52 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Ne!
Já bez sluchátek nikam nejdu!
Co když to starý dobrý Revolt (který navíc nemá display) nevydrží celý den?!
Sakra...
To ne....
Zrovna teď?!

*Krák po 15-ti minutách běsnění a pobíhání po bytě*

Fajn.
Chce to PlánB.
Ten zní: Zítra kontaktovat tatínka.
Stejně teď řeší Vánoční dárky.
Takže tak.
Whááá, moje černo-oranžová volovina *dál si mumlá*

Gackte, pomoc. Budu muset vydržet bez tvého Hlasu.

Svoci ve světe plném smogu

10. prosince 2010 v 20:44 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Ano, jsem zde, ještě jsem neumřela.
Totiž, párkrát jsem si chcípla smíchy, ale znáte to, zmrtvýchvstání je otázka chviličky.
A Krák měla chuť na cigárko.
A Krák nešel net.
A Krák našla dalšího japanofila a to přímo na škole! xD (Krák tímto zdraví Mayu xD)

Ano, takže hezky popořadě xD
Dozvěděla jsem se, že tady chodí spousta lidí (že, Verčo?) a já potom ve škole nestačím zírat, kdo všechno co ví xD Potom má člověk někomu něco vyprávět, kdy neví, jestli to tu ten dotyčný četl nebo nečetl...takže proto jsem žádala ty komentáře! xD
Hmmm, takže mi nešel net a já jsem byla na nervy. Nadruhou stranu nám odpadl tělák (a já stejně do těláku už chodit nebudu), takže fajn.
A ve výtvarce jsem kreslila s dcerou naší biologářky. Jsou jí tak 3-4 roky, těžko říct. Zezačátku měla odstup, pak se na mě najednou vytočila a začala povídat (dokonce víc než se svojí maminkou xD) A pak jsme spolu kreslily domeček. A vrcholem bylo, když jsme dokreslily (já u toho vedla celkem zajímavou konverzaci s biologářkou) a ta malá se vytočila a říká:
,,Na, to je pro tebe!´´
Takže mám doma obrázek, který si hodlám vystavit. MĚ se náhodou líbí xD
Po výtvarce jsme stihli dřívější vlak a já pozvala Wendy do Empatie. A pak za námi došly i Kyuu a Mrs. X. A Wendy pak šla (byť mě zvládla naprosto úžasně vylekat později) a já pak musela na chvíli k psycholožce, ale pak jsem se vrátila a my tři jsme brouzdaly po obchodech, kde si Krák koupila nový piercing. Který už má v puse.
A pak jsme si šly zakouřit (při čemž jsme si vzpoměly na případ z března, nebo kdy to bylo.).
A pak jsme šly do čajky.
A tam nám bylo fajn.
Ikdyž tam bylo pár věcí, které by nemusely být.
Ale stejně to bylo fajn.
A pak jsme jely domů.
A Mrs.X byla naštvaná, protože jsme jí s Kyuu nedaly vědět, že žijeme.
A všichni jsme Svoci.
Krák je svok.
A všechno je to tím smogem.
.
.
.
.
.
...a pak Krák dojela domů, kde jí Lenalee (sestřička) přivítala se slzou na krajíčku. A Krák taky neměla daleko k pláči.
Mrňousek je mrtvý.
Křeček, kterho Krák téměř před 4 lety koupila, dnes zemřel.
Krák prosí o symbolickou minutu ticha během vzpomínání na vše dobré, co tento tvoreček ve svém krátkém životě vykonal.

Býkoprase v Indii s pamětí slona

6. prosince 2010 v 16:23 | Krakin Shikazu |  Moudra školou povinných
Ha- a co tu dlouho nebylo? Na co všichni čekali? Áno, správně, odpověď zní: Na hlášky pana ředitele a studentů v jeho hodinách xD

Takže, pan učitel se nám rozhodl znepříjemnit život tím, že vyzkouší...což se mu nepovedlo, ale nakonec vytáhl dva spolužáky, kteří nepsali písemku....a vypadalo to následovně:
uč.:,,A manželka od Dia?´´
Norbert:,,Hermés!*zásek v důsledku, že někde asi bude chyba*´´
*třída záchvat smíchu*
*Krák tradičně chcípla smíchy*
uč.:,,Tam ještě registrované partnerství neměli....´´

uč.:,,V čem spočívá jádro sporu mezi Achillem a Agamemnónem?´´
Noah:,,*filozoficky* Nebyla to žena?´´
uč.:,,Tak to vždycky...´´

>vysvětlování Bukolické poezie<
uč.:,,*nadšeně*...je to takový krásný, dokonalý, free, cool, bezproblémový život; zvířátka, ptáčci, travička...*realistické konstatování faktu* je to přesně to, o čem život není.´´

Potom následoval dějepis, učitel ovšem zůstává...xD Jeho Býkoprase už mám v nádpisu, taže jenom tahle hláška (a zároveň se tímto za oboje omlouvám dobytku.)
Naďa:,,Jste zdraví vy dva, vole?!´´
uč.:,,Kteří dva volové jsou nezdraví?´´

A potom...tohle asi moc lidí nezaregistrovalo, ale mě to pobavilo a především zarazilo- Fleoš v ZSV, když nám vysvětloval Paměť:
,,Je to základní složka lidské osobnosti...tak například u zvířat slouží k....´´

Taky vidíte ten paradox? xD

Následky šílené nudy, případ dvacátýčtvrtý.

1. prosince 2010 v 22:56 | Krakin Shikazu |  Řetězáky
Whaa, Kyuu mě zaúkolovala xD (a Koň se na to taky těší, že xD)

Utíkající křečci a mírně cvokózní stav

1. prosince 2010 v 20:57 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Utekl nám křeček.
Což moje maminka přešla s naprostým klidem, když ji vyťapkal vedle křesla. Prostě si s ním pokecala a vrátila ho do klece. A pak, že jsem jediný blázen v rodině, haha.
No co, na to, že ten křeček má být podle obecných znalostí o svém druhu už rok a půl mrtvý je celkem čilý.
Zato já zrovna nadvakrát ne.

Začněme dnešním vstáváním. Nějaký debil mi včera vypnul poslední budík, takže jsem ty dva první odklikla a spala si dál. Stejně mám na devět, tak co, že. Mamka mě vzbudila tak, že jsem relativně stíhala. Mamka odjela. Já jsem už při vstávání měla blbý pocit, že mám radši zůstat ležet a na všechno se vykašlat. Jenže jsem byla natolik zodpovědná a natolik se těšila na písemku z biologie a španělštiny, že jsem vstala.
A tak, když teda mamka již zmiňovaně odjela, mi započalo býti divně. Takže jsem odeslala prcka napřed s tím, že nestíhám, že pojedu pozdějším a hold příjdu až po biologii. No jo. Chyba lávky, moji milí.
Chvíli po tom, co ségra opustila byt, se to stalo. Najednou mě přepadl hysterický záchvat a já se složila v slzách. Což nebylo nic nového, proto jsem taky sestřičku vyhodila už o deset minut dřív (co kdyby náhodou, že.), protože takové věci chudinka špatně nese (a já mám problém, když mě v takových stavech někdo vidí. Mimo jiné bývám agresivní a mohla bych jí i ublížit.). To se ještě dalo, myslela jsem si, že se do té získané hodiny uklidním, že to nějak přejde. Ovšem opět chyba v Matrixu.
Když jsem to uslyšela asi po deseti minutách breku, byla jsem přesvědčena, že slyším televizi dole u babičky a dědy. Potom mi ale došlo, že televizi sice slyším taky, ale to Něco, co slyším především, s televizí nemá nic společného. Slyšela jsem hlasy- naléhavé, varovné a rozzlobené. Nerozuměla jsem, co říkaly. V tu chvíli mě to ani nezajímalo, řešila jsem totiž jinou věc- jak sakra můžu slyšet hlasy v bytě, ve kterém jsem jenom já?! Jo, v tu chvíli mi hlavou proběhla věta: ,,Tak, a seš cvok, uvidíma se v Opavě.´´. Pokoušela jsem se dovolat mamce, ta to nebrala. Tak jsem poslala sms Kyuu a pak i v náhlém posunu mysli i jedné osobě ze třídy, kterou moc nemusíme. To mě uklidnilo v tom smyslu, že jsem věděla, že Kyuu má o mě strach (poslala mě za Babičkou a dědou dolů) a že Nezmiňovaná osoba mě omluví vě škole. Hlasy ovšem nabraly na intenzitě a já získala hodně divný pocit z květináče na ledničce. Nová vlna slz.
Bolela mě hlava. Mamka se konečně ozvala. A já si uvědomila jednu věc- byť těm hlasům nerozumím, některé se mi zdály povědomé. A jeden, ten, co zněl, jako by se mě pokoušel varovat, jsem poznala na 100%.
Prababička.
Která zemřela těsně před mými 4. narozeninami.
Se kterou sdílím ten úžasný dar těch pitomých snů (o tom zas někdy jindy), vidin a podobných volovin.
Které praskaly hrníčky v kredenci, když někdo z okolí umřel.
Loni, když na mě málem sletěl ten již zmiňovaný květináč z ledničky se mi oběsil strejda.
Tak jo, v tomhle bodě jsem spanikařila úplně.

Potom dojela mamka, dojeli jsme neobjednaně k doktorce.
Ta to označila za ,,pravděpodobně jen dočasný přechodný stav´´ a zvýšila mi dávkování antidepresiv a přidala sedativa na večer- na spaní.
A pak jsem dělala spoustu věcí, ale tak nějak mi to splývá a mám okno.
A pořád mě bolí hlava.
Ty hlasy jsou na houby.
Teď je už sice ticho, ale kdo mi zaručí, že se to nevrátí, sakra?!

A k tomu květináči prostě nemám důvěru...