Únor 2011

Náušnice, kroužky, tetování a ušní fetišismus,

28. února 2011 v 21:15 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Zítra jdu do školy.
Po třech týdnech- celkem fajn, no ne?
Vyměnila jsem si tu náušnici v levém uchu, tu nejnovější. A taky ten krouček ve rtu. A poprosila mamku o řetízek. Oznámila, že mě důchodci vystěhujou. Co už.
Včera jsem chytla silný fangirl záchvat (někteří vědí), který poktačoval i dneska (Koň ví)(ale uznejte, Saga v dlouhé sukni...bílé...ok, končím.). Mamka dostala přednášku o Dir en Grey a chce je vypálit do auta. Spolu se Sadie a dalšími.
Když už jsme u Sadie- nakazila jsem Koň. Pomalu, ale jistě...aneb Koň pocítila silné sympatie vůči hlasu jistého zpěváka (či vůči zpěvákovi celkově?). No, on Mao je Mao, že ^^
A vůbec, dneska mi nedošlo pár věcí....prohlásila jsem, že Kyo se >zakázané slovo< usmívá. Čekám na smrt. A je mi to jedno. Protože Kyo je Kyo, je to stělesnění úžasného hlasu a....asi máme podobné koníčky, co se propichování a ničení vlastního těla týče. Ale to už přece víme.
Tak co teda s tadytímvším mají společného náušnice?
No, opomiňme fakt, že si nechám píchnout další, čímž se můj počet zvýší na 5 + kroužek ve rtu.
Ale jak všichni moc dobře víme, Krák má úchylku na uši.
Že jste to nevěděli? Prosímvás!
Víme, že Krák si jako malá holčička často hrála s ušima okolo se nacházejících lidí.
Ano, byla jsem podle ohmatání uší schopná poznat totžnost člověka. A sice se to bodlo, když mě mamka odvezla za našima na Hukvaldy a chtěla mě tam bez mého vědomí nechat, zatímco ona si v klidu odjela. Plán byl jednoduchý- půjde si se mnou lehnout, já usnu, ona odjede. Pro jistotu si ke mě šla lehnout babička, kdybych se v noci probudila, ať nedělám kravál, že mamka se zmizla. Chyba lávky. Sotva si babička lehla, já jsem automaticky ze spánku nahmatala její ucho a...,,Babi..?!´´ No, a byla jsem vzhůru. Babička si na noc, narozdíl od mamky, nechávala náušnice (o tvaru ušního lalůčku ani nemluvě). Takže, takhle já jsem poznávala lidi.
Přestala jsem s tím někdy v sedmi letech, kdy mi bylo naznačeno, že to není zrovna nejslušnější.
Ale moje úchylka nezmizela úplně, nene.
Jen získala nový rozměr.
A to v podobě úchylky na uši, a sice uši s co nejvíce náušnicemi.
Tak třeba takový Ruki z the GazettE dneska prošel velice detailními studiemi (Koń ví.).
Má štěstí, že mě nepotkal naživo.
Asi si tu náušnici sama zaplatím, abych ji měla dřív.

Zítra jdeme s Kyuu do Empatie. Jdu jí dát dárek k narozkám (které už měla před nějakou tou dobou...). Vsaďte se, že mě za něho třískne po hlavě.
No nic.
Jdu se oddávat své úchylce.
Mám pár pěkných fotek, kde jde Rukimu vidět pravé ucho.
Vaše úchylná Krák.

Drak s pěti psími hlavami a jiné každodenní záležitosti

24. února 2011 v 22:05 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Zdál se mi zvláštní sen.
Už ani nevím, kde jsme byli.
Jen, že jsem něco šlohla.
A potom mě někdo honil a nakonec chytil.
Někde na straně jsem slyšela řvát Koň : ,,Já tu knížku nemám, ku**a!´´
Ne, že by jí to pomohlo.
Odvlekli nás ho nádherného vězení.
Bylo fakt úžasné.
Pak mě odvlekli do nějaké arény či ci to bylo.
Prostě hrozně vélký prostor šišatého půdorysu obklopený stěnami a mřížemi.
Načeš tam vpustili něco, co bych nazvala drakem...
...kdyby na konci každého z jeho pěti krků nebyla psí hlava.
Jako fakt, že jsem v tu chvíli spíš uvažovala nad tím, jak zařídit, aby se ty hlavy nějak pokousaly navzájem místo toho, abych začla vymýšlet, jak zdrhnout, nebudu komentovat, ve snech se nikdy logicky nechovám.
Taky se mě neptejte, jak jsem zvládla na jednu z hlav vyskočit a následně pak poskakovat z jedné nadruhou tak, že jsem celé stvoření tak akorát nas*ala a ověřila si, že umí chrlit oheň.
A nejen oheň.
Zrovna jsem uvažovala, jestli to vzít doprava a riskovat, že mě zasáhne proud ledových krystalek a jehliček, abych se vykla kyselině, když jsem to uslyšela.
Známý hlas, který mě dokáže jak uklidnit, tak bohovsky vytočit.
V tomhle případě mě zalila úleva.
Byl to totiž hlas mého otce, který mě budil s tím, zda s ním tedy jedu, nebo chci zůstat doma s jeho přítelkyní.
Byla jsem převlečená a sbalená do pěti minut.
Sešla jsem dolů a překvapilo mě, že tam už sedí ta jeho...
...a vítá mě s úsměvem a hrnkem kávy.
A pozor!
Ne jen tak ledajaké kávy.
Konečně mi uvařila normální, dobré kafe....
...věřili by jste, že jsem uvažovala nad tím, že se k nim nastěhuju?
Asi tak půl minuty.
Ale především jsem pak uviděla tu nejkrásnější věc na světě.
Kocoura, jak si chrní ve svém pelíšku za sedačkou.
Věřte mi, po tom snu jsem tu kočku viděla tak, ale tak strašně ráda...
...že chudák ani nevěděl jak a už jsem se k němu tiskla.
Nejdřiv zaňamčel něco o tom, že ho nemám laskavě budit a pak začal příst.
O pár minut později už jsem seděla v autě a vyjíždělo se směr Litomyšl.
Já jsem čekala, že už mi třeba bude dobře...
...no nejsem já naivní?
Jasně, že mi bylo blbě po cestě, jak jinak taky.
Ale Litomyšl je krásná a kdyby se mi tolik nemotala hlava a nemusela bych celé dopoledne strávit nad tou seminárkou (odesláno, už to neřeším), tak bych si ji i prošla (co na tom, že bych se na 99% ztratila?)
Stahuju celou diskografii Dir en Grey a jdu měnit design, protože....
...no, prostě mě to chytlo při dnešní debatě s Kyuu která je hezky pokřtila.
Totiž jen některé jejich členy.
O Die-ovi a Kaorovi jsem s ní ještě nemluvila.
O Shinyovi to tady už zaznělo.
Kyo-a nazvala koalou a Toshoyu Tokiem.
Ještě Kisou a Gauze....
...taťka usnul...
...a našla jsem tady knihkupectví.
A možná že napíšu další díl temných pout.
A Shinya-sama je stejně nejlepší.
A stejně to bude vždycky můj malý uřvaný zakrvácený Kyo.
A vzpoměla jsem si, proč jsem si tak oblíbila Sadie.

Optimistické sněhové vločky v akvárku s pesimistickou želvou.

23. února 2011 v 13:43 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Jako né, že bych místo tohohle měla psát tu seminárku do těláku.
Né, že by se mi chtělo spát.
Né, že bych měla chuť na kafe.
Né, že bych neodjížděla po X letech s taťkou na školení.
Né, že bych se nepředávkovala lékama na spaní.
Né, že bych to zase neměla rozškrabané až do krve.
Né, že by se jí ten článek celý smazal.
Né, že by to měla naprosto úžasně napsané tak, že to nedávalo smysl a už vůbec jí to neštve.
Sakra, mě se nechce do té semiárky.
A nechce se mi tu psát to, co jsem tu nacvakala před chvílí.
Blog.cz zas blbne.
Ségra mě donutila hrát si s ní na PC.
Mamka mě donutila dívat se s ní po večerech na filmy.
Nic z toho už jsem nedělala asi tak...já nevím...tři roky? Totiž, jo, občas jsem měla takový ten zásek, jakože tak teď se kouknem na Star Wars a jdem si složit puzzle nebo zahrát Carcassone (což byla jen záminka, jak ségru nas...naštvat, páč moje sedlákovskověžová strategie je prakticky neporazitelná, jak může dosvědčit NikoAu)(Teda v případě, že se s věží hraje...)...ale sedět tři dny v kuse každý večer u filmu? A usmívat se na prcka?
Asi jsem měla výčitky kvůli pondělku. Ono to přece jenom muselo pohnout i s někým, jako je prcek, když najde ležet v kuchyni na zemi svého staršího sourozence, který tam už leží nějakých 20 minut (a těch 20 minut už tam nemá být). A třeba si to jenom namlouvám. Třeba jsem jenom dostala chuť se tvářit mile.
Nechce se mi psát ta seminárka. S mým tempem bych to měla zvládnout dneska, jenže mě se chce co? Spát. Spát se mi co? Chce. (to má na svědomí to malé, co chce červený melír, ne já.)
A Jak to vypadá v Krakinově?
Normálně.
Hádky.
Křik.
Tma.
Lži.
Krák.
Zero.
A sněhové vločky.

O tom, jak sebou ukázkově švihnout o zem a jiné úžasné nápady

17. února 2011 v 10:43 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Aneb Krák je na Hukvaldech, jelikož se jí poštěstilo nejen chytit maminčinu chřipku z minulého týdne a prakticky přijít o hlas, ale také sebou v úterý ráno ukázkově švihnout o zem tak, že si absolutně nepamatuje, jakým způsobem se na tu zem do té kuchyně dostala. Vypadalo to asi následovně:

,,Karinko, Kari, slyšíš mě?´´
*Krák otevírá oči a uvidí před sebou nezvykle klidnou a zároveň vystrašenou mamku*
,,Karinko, co tady děláš?´´ táže se ona žena vyděšeným hlasem. Já jsem se prostě pootočila, podívala se na hodiny a prostě a logicky odvětila:
,,Před chvílí jsem vstala.´´

Kdyby někdo náhodou nevěděl, tak já už mám na tohle švihání sebou o zem patent. Ikdyž v to úterý jsem se pořádně praštila do hlavy, páč mě pak bolela. Mamka mě nechala doma. A nechala mě i ve středu (ono když dojdete kolem půl šesté večer domů a najdete svou dceru, která má odmalička problémy se spaním, spát, tak někde bude asi chyba.).
Když včera dojela domů, nabídla mi dvě možnosti. A to následovně:
  • zůstat doma, zbytek týdne si sama vařit (+ samozřejmě veškeré domácí práce, když už jsem tam)(o věčně hádajících se důchodcích ani nemluvě)
  • odveze mě na Hukvaldy. (poměrně krátká možnost, ale v této kouzelné větě je skryto víc, než se na první pohled zdá- tak třeba například klid, žádné hádky, teplé jídlo 5x denně bez sebemenšího přičinění, lepší vzduch (co si budem povídat, smog je všude) a samozřejmě spřízněná duše v podobě Radky, která má pokoj plný knížek.)(pro ty, co nevědí- Radka je mladší sestra mé matky. Většinou ji říkám křestním jménem, když o ní mluvím v 3. osobě.)
Možnost nějakým zázračným způsobem se dokopat do školy s haldou kapesníků a Gacktví čehovšeho mi nabídnuta nebyla. Ale jak právě teď řekla babička:
,,Tady máš božský klid, že?´´
Samozřejmě, že mám. U mamčiných rodičů (aneb ,,našich´´, jak se občas přeřeknu) byl vždycky klid.
Jinak Zero se konečně rozhodl ukončit hladovku. Když jsem mu včera hodila kousek ryby, praštil se do skla, jak se po ní vrhl. Pako jedno moje želví.
Takže jsem zde.
Smysl článku není.
Jedině fakt, že se mi nechce nic dělat.
Ale ten úkol do CW musím.
Navíc už jsem dostala nápad.
Jenom nevím, jak to todlecto toto....chápete, ne?

Takže se jde na to. Možná, že tu dneska něco přibyde.


P.S.:Víte o tom, že Falco z Nekonečného příběhu není žádný lítající pes, ale drak?

Vyšší cíle hrdinů - kapitola čtvrtá - Cviky mistra

11. února 2011 v 23:48 | Krakin Shikazu |  [FF]Vyšší cíle hrdinů
Pokračujeme~ Krák mává plácačkou na mouchy, užijte si to ;) xD

Krák zaregistrovala, že už zapadá slunce.
S námahou se zvedla ze země.
Všechny končetiny měla posety už hojícími se rankami po kousnutí od těch pitomých želináčů. A vůbec se nevyjadřovala k tomu, že měla vylikvidovat 10 nor a ona za celé odpoledne zvládla jenom jednu.
Chtělo to víc tréninku. To jí bylo jasné. Nejdřív se musí dostat ke zranitelnému místu na těle- v tomto případě pod vrstvu želatiny- a pak už to jde ráz na ráz. Jenže dostaňte se pod tu želatinu. Nemluvě o faktu, že bude muset nějakým zázračným způsobem vydrhnout ten meč.
Trix se vrátil do přenosné chaty, kde zprostředkovával shromážděné předměty. V noře toho moc nenašli. Byla malá (žilo tam nějakých 6 králíků, což byl důvod, proč na sebe byla Krák tak naštvaná). Byl tam nějaký modrý prášek, o kterém Trix tvrdil, že se používá na barvení látky, potom pár lesklých kamínků. Jinak nic. Zítra bude pokračovat. Sice ještě neví jak, ale bude…
,,Tak jak to šlo, princezno?´´ ozvalo se najednou přímo vedle ní a Krák doslova nadskočila- a zakopla o kořen. Kdyby ji majitel hlasu nezachytil, spadla by přímo dolů ze svahu mezi stádo želatiňáků.
Krák zjistila, že se dívá přímo do pobavených Damienových očí. Nejradši by mu vrazila.
,,Já tě jednou praštím.´´ sdělila mu svůj záměr a vyprostila se z jeho sevření.
,,Tak to chci vidět…´´ ušklíbl se. Krák vykročila rázným tempem směrem k mudrcově domu.
,,Pokud to chceš vědět- blbě. Za jednou tou potvorou jsem se honila dvě hodiny. Nemluvě o tom, jak mě dokousala. Mám jednu noru. Dalších devět zítra.´´ zabručela polohlasně. Čekala, že se ozve jeho sarkastický smích, ale on místo toho nasadil vážný výraz.
,,Mě to nešlo o nic líp. Ty potvory mají dobré oči a ikdyž vypadají nemotorně, jsou rychlé. Chtělo by to…´´nedořekl, protože ho Krák nenechala.
,,Ostřejší meč, lépe vyvážený, z tohohle bolí ruka. A taky nějaký způsob, jak ty potvory zpomalit, nebo jim něco udělat s očima. Nebo tu je ještě alternativní možnost.´´
,,Alternativní co?´´ zamrkal nechápavě Damien.
,,Univerzální řešení.´´pokrčila rameny Krák. Když viděla Damienův nechápavý výraz, povzdechla si, postavila se, nasadila úsměv číslo tři a zašvitořila: ,,Když tě všechno zradilo, vem si na to kladivo!´´
Damien na ni chvíli zíral a pak se rozesmál. Ne sarkasticky, ale od srdce. Když ho tam tak Krák viděla, musela se chtě nechtě zasmát taky.
,,Hele, není támhleto ta tvoje kofeinová kamarádka?´´zeptal se najednou a ukázal na jeden strom. Krák se tam zadívala a uviděla Koně, jak leží/sedí/visí na jedné větvi na stromě. Než stačila cokoli říct, viděla, jak Koň zřejmě chtěla vyskočit radostí, jenže chyba lávky- udělat to na stromě se spánkovým deficitem se nedoporučuje. A Koň to zřejmě zjistila taky, neboť se odporoučela k zemi.
,,Jestli myslíš létajícího Koně, tak jo.´´ zamručela a vydala se směrem k místu dopadu.
,,Co to?´´ zeptal se Damien, který ji doběhl.
,,No, ne nadarmo ji říkáme Spiderhorse. Podivné nápady a ještě podivnější dopady, to je u nás dvou normální, zvykneš si.´´mávla rukou místo odpovědi a jala se sbírat polomrtvou kamarádku ze země.
,,Co jsi u všech bohů -nebo skřítků- dělala tam nahoře?´´zeptala se, zatímco se jí snažila probrat.
,,Ále, Tarathiel si našel skřítka…´´ pronesla se zasněným výrazem někoho, kdo má v sobě málo kofeinu.
,,A proto hned musíš vylézt na strom a oslavit to skokem z pěti metrů?´´ Damien zněl opět vysoce sarkasticky. Krák si vzpomněla, že ho chtěla praštit a taky to uskutečnila.
,,Aúúú!´´ vyjekl překvapeně. ,,Za co?´´
,,Tak zaprvé jsem ti to slíbila, za druhé- chovat se sarkasticky k někomu, kdo se třísknul do hlavy z výšky pěti metrů není dobrý nápad. Stejně teď moc nevnímá. Můžeš jí vynadat, až přijde k sobě.´´ sjela ho Krák a pomohla Michelle vstát ze země, načež se jí snažila přesvědčit, že chytat motýly může někdy jindy, že musí na večeři.
Když se konečně dostali k Babamovi, Tarathiel byl téměř po večeři a Babama je s úsměvem přivítal.
,,A copak se stalo?´´ zeptal se ustaraně, když viděl polomrtvou Michelle, která měla v obličeji výraz někoho na tripu. Nemluvě o faktu, že Krák se ještě nezahojily veškeré kousance a vypadala, jakoby se u těch želiňáků snad snažila zabydlet. Vysvětlování se ujal Damien.
,,Ona Mich se kochala výhledem z větve stromu a pak samou radostí zapomněla, kde je.´´ nedávalo to smysl, ale k tomu, aby se Tarathiel, který se za celou dobu omezil všehovšudy na tři výrazy (znuděný, extrémně znuděný a ignorující všechno za každých okolností), rozesmál, to stačilo.
Krák je ignorovala a odvedla Koně do jejího pokoje. Nebo to měla v úmyslu, jenže si popletla dveře. Ne, že by si toho všimla. Pamatovala si, že Koň má pokoj napravo, takže prostě vlezla do pokoje napravo, vysvětlila jí, že si má lehnout a že jí kdyžtak večeři pak donese. Koň si lehla se slovy, že jde lovit kobry a pavouky a usla.
Krák se tedy vrátila do společenské místnosti, kde se zapojila do večeře. Naložila si opět tu ořechovou směs z rána. Vytrhl ji až Tarathielův hlas.
,,Eitin?´´ znělo to zamyšleně a nebylo to víc než šeptání. Přesto jí to polekalo a trhla sebou- ale pořád míň, než Damien, který málem spadl z křesla. Těžko říct proč.
,,Hmmm?´´ zahuhlala s plnou pusou.
,,Je Michelle vždy tak upovídaná? Dneska prokecala celé odpoledne…né, že by mi to vadilo, bavilo mě ji poslouchat, ale připadala mi tak nějak zvláštní…a nevím, jestli jí nevadilo, že jsem mlčel, ale nestíhal jsem ji.´´ zeptal se. Byl to ten nejdelší proslov, jaký ho Krák slyšela promluvit- u oběda z něho sotva vypadlo víc než jen zabručení. Damien se evidentně uklidnil a vrátil se k jídlu, ale předtím ještě poznamenal:
,,Jo, kofeinová holka je zvláštní. Doporučuju ráno vstát brzo, jinak nezůstane žádné dweo. Aúúú! Zase?!´´ poslední dvě slova patřila Krák, která ho kopla do holeně. Tohle jí šlo dobře.
,,No, Koň je zvláštní, to je pravda. A chce to cvik, než ji budeš stíhat. Mě to trvalo pár týdnů…nakonec jsme vytvořily duo, které nikdo v okolí nechápal ani nestíhal. A obecně u ní platí, že čím je nervóznější, má méně kofeinu a je míň nevyspaná, tím mluví víc a nesouvisleji, přeskakuje z jedné věci na druhou a výsledek prostě nejde pochopit.´´ vysvětlila prostě.
,,Jo, to tak nějak chápu…řekla, že tu budovu vedle prozkoumala včera, ale přitom jste se tu objevily až dneska ráno před úsvitem, ne?´´ zeptal se Tara a pohrával si s plodem připomínajícím banán takovým způsobem, až to Krák přišlo úchylné (a musela se hodně přemáhat, aby se ho nezeptala, zda náhodou není gay).
,,Jo, to je běžné.´´ potvrdila jen a dál se věnovala svému talíři.
,,A jak to vám dvěma dneska šlo?´´ ozval se Babama (Krák na něj úplně zapoměla a evidentně nebyla sama- Damien málem vyskočil z kůže, páč Babama promluvil opravdu nahlas)
,,No…´´ Krák uvažovala, jak nejlépe popsat hru na honěnou (a posléze na slepou bábu) s partičkou zlotřilých želatiňáků.
,,Tady princezna vylikvidovala jednu noru, a ikdyž si přitom stále zachovala svůj půvab, narazila na stejné těžkosti jako já, takže jsme na tom nasteno.´´
nahlásil Damien a Krák v tu chvíli skutečně uvažovala nad tím, že na něho poštve svou starou parohatou známou.
Babama se jen usmál.
,,Potřebujete cvik. Zítra můžete pokračovat. Měli byste se aspoň chvíli vyspat. Nemusíte na nás čekat se snídaní- támhle, na chodbě, vidíte ty dveře?- Tak tam najdete jídla až až, můžete si sbalit s sebou na celý den. Časem na vše přijdete. Cvičení dělá mistra.´´ usmál se.
,,Pane Ba? Nemáte i jiné zbraně než tyhle meče?´´ zeptala se Krák s nadějí v hlase.
,,Bohužel ne. Jiné zbraně si pak můžete koupit ve vesnici.´´zavrtěl hlavou mudrc. Krák značně poklesla nálada.
,,Takže tvoje alternativní řešení padá.´´ konstatoval Damien s ironickým úsměvem. Tarathiel těžce nechápal, o čem je tu celou dobu řeč.
,,Ty na to máš ještě času dost. Na, odnes Michelle večeři. Snad už se z toho svého letu vzpamatovala.´´ podal Babama plný talíř Tarathielovi. Něco Krák říkalo, že ten pád viděl.
Tarathiel vstal a zamířil k druhým dveřím zprava. Krák viděla, jak se v nich zasekl.
,,Ona tu není.´´ řekl vyjeveně.
,,To bude tím, že je v tom pokoji vedle. Princeznička neumí počítat a omylem ji odvedla do tvého pokoje.´´ pronesl Damien jakoby mimochodem. Krák měla sto chutí mu něco udělat. Honily se jí hlavou ty nejhorší naschvály….nakonec se omluvně podívala po Tarathielovi. Ten jen povzdechl a odešel i s jídlem k sobě. Zaklaply se za ním dveře.
,,Nemáš o svoji kámošku strach, nechat ji s patnácti až sedmnácti-letým výrostkem opačného pohlaví?´´ Damien věnoval značnou pozornost svým nehtům.
,,Spíš mám strach o toho výrostka než o ni.´´ oplatila mu úsměv a popřála dobrou noc.
O chvíli později už seděla/ležela ve vaně. Přivěsek s chatou ležel na stolku s věcma na mytí a česání. Trix vylezl ven a šel se koupat s ní. Ve vodě se jí konečně zahojily všechny rány.
,,Myslíš, že to zvládneme? Těch devět nor?´´ zašeptala.
,,Samozřejmě! Slečna Ei-Ei zvládne všechno!´´ zašvitořil vesele. Líbilo se jí, jak jí říkal.

,,Musím trénovat. S mečem mi to jde asi stejně jak s plácačkou na mouchy.´´ poslední slova se proměnila v bublání, jak se ponořila pod vodu.
Když vylezla z vody, oblékla si nějakou delší košili či co to bylo. Našla ji v té truhle na oblečení. Zalezla do postele a usla.
Probudila se. Byla vyspaná. Cítila plno energie. Ale když se podívala ven, byla pořád tma. Viděla dva Saphaelské měsíce, ale nebyla schopná určit, za jak dlouho vyjde slunce. Prostě se převlíkla a šla ven.
Šla jen kousek a sešla na pláž. Dala si pozor, aby si vybrala místo, kde bude mít dost prostoru a cvičně začala mávat mečem.
Musela vypadat legračně, ale jí to nevadilo. Pokračovala dál.
Začala ji bolet ruka. Pokračovala dál.
Když už si všimla, že se ty dva měsíce o kus pohly, už kolem sebe mávala celkem slušně. Měla přesné rány i výpady. Pořád ji sice nevyhovoval typ zbraně, ale už to nebylo nejhorší. Svalila se o kus dál do písku pod palmu. Když se objevila silueta, nepřekvapilo jí to.
,,Přišel jsem na to.´´ vypadlo z Damiena, když žuchnul do písku vedle ní.
,,Na co?´´ zamumlala a snažila se hvězdy na obloze spojovat do trojúhelníků.
,,Když těm potvorám hodíš trošku písku do očí, mohlo by to pomoct.´´ pokrčil rameny.
,,Písek?´´ vytočila se na něj překvapeně…načež jí to došlo. No jasně, písek! Do očí! Jen do nich!
,,Na, ´´ podal ji kožený váček plný plážového jemného písku.
,,Děkuju.´´ zamumlala a byla ráda, že je tma. Určitě se červenala- seděl blízko a nakláněl se k ní tak, že cítila, jak dýchá. Místo, aby jí váček podal, se nahnul ještě víc a přivázal ji ho k opasku. Teď určitě připomínala kečup.
,,Pojď, půjdem ještě cvičit s mečem. Mám pocit, že to potřebujem oba, ne?´´ vstal a natáhl k ní ruku. Přijala ji.
,,Proč za mnou pořád chodíš?´´ zeptala se najednou. S Damienem to trhlo.
,,Jak to myslíš?´´ zeptal se vyhýbavě.
,,No normálně, tak jak to říkám. Dneska….včera odpoledne i dopoledne. A teď. Mohl sis to celé nechat pro sebe.´´ Krák ho propalovala pohledem. Byla zvyklá, že je sama. Tohle jí sice nevydilo, ale nebyla zvyklá, aby za ní pořád někdo chodil.
,,Není to jasné?´´ kopl do písku. ,,Prostě a jednoduše dávám pozor na svou princeznu.´´ otočil se čelem k ní a na tváři mu hrál pobavený úsměv.
,,Jo, aby mě neunesl drak, co?´´ ucedila Krák. Odpověď, které se jí dostalo, byla ironická- prý princezna!
,,No, co kdyby?´´ zasmál se Damien a s těmi slovy se ohnal mečem. Krák jeho ránu vykryla a podařil se jí celkem slušný výpad vrátit.
,,No, nevím, jestli by si byl k něčemu platný, statečný rytíři.´´ zasmála se taky.
Tančili tam s meči až do východu slunce. Ani jeden z nich nebyl unavený. Když se vrátili do domu, Tarathiel a Koň už snídali, Babama zrovna mizel na schodech do patra. Krák zapadla do svého křesla.
,,Omlouvám se za včerejšek!´´ mrkla na Tarathiela a Koně. Ta na ni jen valila oči.
,,Kde jste to proboha byli? Skočili jste si obhlídnout pyramidy?´´ ohodnotila fakt, že z nich všude padal písek.
,,Jo a pokecali jsme s Tutanchámonem. Bys nevěřila, jaký měl smysl pro humor.´´ ušklíbla se Krák na oplátku.
,,Se vsadím, že se smíchy musela válet i sfinga.´´ Koň do sebe kopla už kdovíkolikátý hrnek dwea.
Kluci na ně jen nechápavě zírali.
Krák si všimla, že Tarathiel i Koň mají už přívěsky se svýma dimenzionálníma chatkama. Takže je brzo Babama vyšle na želatiňáky taky. Nu což. Aspoň bude legrace.
Rychle do sebe naházela svou veverčí stravu a pak vyskočila na nohy a napůl cesty ven ještě křikla přes rameno:
,,Mich! Hodně štěstí s králíkama!´´
,,S jakýma zas..? Počkej- Mich?!´´ Koň na ni zůstala zírat.
,,Tak ti začal říkat tady pan udatný rytíř, co se málem přerazil o vlastní meč.´´ kývla hlavou na Damiena a už běžela do lesa. Takový elán na zabíjení želatiňáků neměla už dlouho!
Když doběhla k první větší noře obývané asi jedenácti králíky, jenom se sladce usmála.
,,Tak a jde se na to, Trixi.´´ Její skřítek už poskakoval vedle.
Krák šáhla do váčku u pasu a hodila trochu písku do očí nejbližšímu králíkovi. Ten podrážděně zaprskal, ale byl příliš dezorientovaný, než aby zaútočil. Krák už jen nacvičenými pohyby odsekla kus želatiny a odkryla zranitelné místo. Bylo po králíkovi.
Celé to netrvalo ani jednu minutu a už se vrhala na dalšího. Trix mezitím sbíral všechno možné a užitečné.
Krák se ani nenadála a nora byla prázdná.
,,A tohle jsem včera dělala celé odpoledne?´´ zavrtěla hlavou nad svým vlastním výkonem.
Šla prozkoumat noru. Nenašla nic moc. Ikdyž Trix pak přiběhl s tím, že našel věci na léčebný nápoj. Takže to nebylo zas tak špatné.
Krák zlikvidovala asi pátou noru, když konečně našla to, co hledala- meč. Byl už starší a ostří bylo v jednom místě trochu poškozené, ale ostrý byl pořád a především- byl lépe vyvážený. Starý meč si nechala viset u pasu, ale už na něho ani nešáhla.
Zbylých pět nor už nestálo za řeč. S úsměvem na tváři se vrátila do domu a ještě ani nebylo poledne. Vyběhla přímo k Babamovi do pracovny.
,,Ho-to-vo!´´ zavýskla radostně. Babama na ni už evidentně čekal.
,,Výborně. Koukám, že sis našla lepší meč…´´usmál se.
,,Jo, a taky jsem v některých norách našla trochu peněz,´´ ukázala mu pyšně několik měďáků.
,,Vidíš, ukaž…sto měďáků je jeden stříbrný, vyměním ti to, ať jich netaháš tolik…ták. A tady je ještě slibovaná odměna za ty králíky.´´ Krák skončila s dvaceti stříbrnými a pár měďáky.
,,Výborně. Myslím, že bys mohla vyrazit do vesnice. Tam se pro tebe určitě najde nějaká práce, během které se zlepšíš. Mimo to jsem dnes ráno obdržel zprávu, že starosta hledá lidi na pomoc. Něco s místním pěstováním řas či co…´´ brblal si Babama pro sebe a u toho se přehraboval v kupách věcí.
,,Á, tady…´´ a podal Krák rukavice. Byly z hladké kůže, těžko říct, z čeho pocházela.
,,Našel jsem je. Neptej se mě, kde se tady vzaly. Každopádně, doufám, že do vesnice trefíš, je to na sever odtud. Pozdrav starostu. A vrať se na večeři.´´ usmál se a vrátil se ke své práci.
Krák sešla dolů a pod schody potkala Damiena.
,,Princezna byla rychlejší.´´ zaúpěl. Krák mu věnovala úsměv.
,,Uvidíme se na večeři.´´ zamávala mu a vyběhla ven. Podle instrukcí se vydala na sever. Během chvilky se dostala na místo, kde se zjevila - teprve před dnem. Netušila, jak je možné, že včera jim to trvalo tak dlouho, než došly k Babamovi?
Pokračovala dál, vyhla se srnkám, proběhla kolem tůňky, kde si zaplavala Michelle a za chvíli se před ní vynořila vesnička na pobřeží.
,,A jde se shánět práce pro skřítčí Posly!´´


Vyšší cíle hrdinů - kapitola třetí - ,,Začátky začátků´´

10. února 2011 v 1:10 | Krakin Shikazu |  [FF]Vyšší cíle hrdinů
Yeah, kreativní nálada. A čím dřív napíše Koň svou verzi, tím dřív bude další ;) Temná pouta budou zítra xD

Po velice vševědoucné větě se Babama odklidil ze dveří a ztratil se někde v lese. Krák zůstala hledět přímo před sebe.
,,Tara-cože?´´zavrtěla hlavou Koň, vytočila se a spolu se svým skřítkem odkráčela do pokoje. Krák ji chtěla napodobit, ale všimla si Damienova zvláštního pohledu, který vrhal na zbývající pokoj vpravo.
,,Ty víš, kdo to bude? Nebo co?´´zeptala se ho Krák trochu neurvale.
,,Nemám tušení. Jen…z nějakého důvodu mi přeběhl mráz po zádech.´´ zavrtěl hlavou. Potom se zadíval na dveře, za kterými zmizela Koň.
,,Tvoje kamarádka není moc společenská,´´ prohodil mimovolně.
,,No, né, že by nebyla, ale má ještě pořád deficit…navíc bych řekla, že teď její pozornost zaměstnává to malé.´´ Krák vzala na ruce zelenou potvůrku, která za ní doběhla z pokoje.
,,Jak se bude jmenovat?´´ zeptal se Damien s úšklebkem, co měl být zřejmě původně úsměvem.
,,Já…ještě nevím. Třeba…Trix!´´ vykřikla najednou. Nově pokřtěná potvůrka začala samou radostí skákat salta. Krák tak nějak cítila, že to malé stvoření k ní patří. Jakoby…s ní bylo nějak propojeno.
Damien k ní opatrně přistoupil a pohladil Trixe mezi ušima. Potom se Krák zadíval do očí.
,,Je ti jasné, co to znamená, že? Možná by ses s Trixem měla jít podívat k sobě do pokoje. Ta knížka na stole…před chvílí jsem se na ni díval, už není prázdná. Babama bude za chvíli zpátky i s tím Tara-cože, potom už pro nás zřejmě něco bude mít, pokud se stalo to, co si myslím, že se stalo.´´ po těhle slovech se letmo dotkl rty Krakinina čela, popadl fialovou kouli, která byla zřejmě jeho skřítkem a zalezl k sobě.
Krák zůstala stát a zírat na místě.
Ani jí nedošlo, že Damien použil Michellinin přeřek.
A zůstala by tam asi pěkně dlouho, kdyby ji ze zamyšlení nevytrhl nějaký hluk z jejího pokoje.
Vběhla tam a zjistila, že na ni civí Efe. Ten skřítek z venku!
,,Drahá Eitin,´´ odkašlal si a formálně pokračoval. ,,Dovol, abych ti pogratuloval ke spojení se skřítkem. Právě se z tebe stal Posel. Protože je mi jasné, že v životě nebudeš mít čas takhle nosit svého svěřence, rozhodl jsem se ti dát, stejně jako ostatním, něco na pomoc.´´ A z jeho malé sevřené pěstičky se něco vzneslo. Líně to letělo vzduchem směrem ke Krák a potom se jí to zavěsilo kolem krku. Byl to malý amulet, jakoby snad ze skla nebo z křišťálu.
,,Je to něco jako tvá malá osobní dimenze. Nebo lépeřečeno, malá osobní dimenze pro tvého skřítka. Ty k němu ale skrze tento přívěsek budeš mít přístup. Buď zdráva a kdybys měla nějaké otázky, kdykoli přijď.´´ Usmál se a vyletěl oknem ven. Krák teprve teď došlo, že má křidélka.
Zadívala se na přívěsek.
Trix se z ničeho nic vytočil a jakoby do toho přívěsku skočil. Zablesklo se zeleným světlem- a přívěsek zezelenal a na jeho povrchu se objevila Trixova silueta.
Když se Krák zadívala pořádně, viděla, jak se Trix pohybuje někde, kde to vypadalo jako nějaká místnost a dveře a…Krák si něvědomky přála vidět pořádně.
A najednou pokoj v Babamově chatrči zmizel a ona stála na verandě nějakého krásného domku. Trix poskakoval v pokoji na konci chodby, zrovna se tam snažil urovnat pár věcí- posouval něco, co připomínalo malou skříň se spoustou šuplíčků a podobně. Když vešla dovnitř, zjistila, že domek má pokoj, kde je velká postel s nebesy a nějaké skříně a truhlice, potom pokoj, který by se dal popsat jako pracovna, pokoj, který vypadal jako kuchyň a spížka…prostě se tu našlo všechno.
Trix si jí všiml.
,,Paní, tohle je náš domov! Tady si můžeme schovávat věci a odpočinout si, kdykoli budeme chtít. Já se tady o sebe postarám…´´ a už zase někde zmizel. Krák se najednou zdálo, jakoby slyšela mudrce- a najednou stála zpátky v pokoji u Babamy. Zrovna se vrátil a slyšela ho, jak někoho posílá do pokoje úplně vpravo a říká, že za chvíli bude oběd- který šel zřejmě nachystat.
Rozhodla se tůdiž zařídit se dle Damienovy rady a podívala se na knihu ležící na stole. Když ji otevřela, byly tam zezačátku nějaké legendy…ty rovnou přeskočila a zjistila, že jinak se knížka zabývá základním vztahem mezi Poslem a skřítkem. Bylo tam popsáno, jak zacházet se ,,svou miniaturní dimenzí´´ a jak v ní skřítka poslat sehnat nějaké materiály, jak někteří skřítci umí vyrábět oblečení a jiní zas zbraně…Krák se všechno prošla jen zběžně, když v hlavě uslyšela mudrcův hlas.
Nejdřív se lekla, pak se ale uklidnila. Je to přece mudrc, sakra- je jasné, že bude umět pár triků navíc, že. Jenom je zval k obědu.
Vyšla tedy z pokoje. Tam už seděli všichni kolem stolu a Damien už dokonce jedl. Krák se posadila do svého křesla a tehdy si ho všimla.
Poslední křeslo již nebylo prázdné. Seděl v něm vysoký kluk s uhlově černými vlasy. Nejvíc Krák ale překvapily jeho oči- byly temně modré, skoro černé, ale kolem panenek se stáhla trocha šedostříbrné. Michelle snad poprvé věnovala něčemu větší pozornost než dweu nebo svému skřítku. Krák se nad tím musela pousmát.
,,Tak, toto je Tarathiel. Vše už jsem mu vysvětlil po cestě, jinak by se nehnul z místa.´´ usmál se na ni Babama. Ostatním už ho evidentně představil.
,,Jsem Eitin.´´ kývla na ,Tara-cože´, jak ho pokřtila Koň. Ten ji odpověděl také kývnutím hlavy, ale jinak zůstal potichu.
Krák si všimla, že Damien má rovněž na krku přívěsek se svou dimenzionální chatou, zatímco Koň měla na klíně stále celého skřítka.
Krák celý oběd nějak nevnímala. Všimla si, že po obědě Michelle nabídla Tarathielovi (sakra, potřebuje nějakou zkráceninu, kdo to má skloňovat? Vztekala se Krák), že mu to kolem ukáže. Krák tušila, že mu asi spíš chce pomoct narazit na nějakého zatoulaného skřítka- Damien koneckonců udělal to samé.
Každopádně, po obědě si Krák a Damiena zavolal sám mudrc nahoru do patra.
Krák tam šla s obavami. Schody byly vratké, mírně do vývrtky. Damien na ni počkal nahoře a pak s úsměvem konstatoval: ,,Že ty se bojíš výšek?´´
Krák mu neodpověděla.
Vešli do jediných dveří v patře a ocitli se v pracovně…nebo něčem, co mohlo být pracovnou stejně dobře, jako knihovnou, hvězdárnou a skleníkem dohromady. Uprostřed všeho toho zmatku, který se vám právě vybavil v hlavě, seděl mudrc s úsměvem na tváři.
Takže koukám, že s váma dvěma už Efe mluvil.´´ konstatoval klidně. Potom vstal a přešel k jedné skříňce, která byla napůl schovaná za něčím, co vzdáleně připomínalo obrovský glóbus. Odtamtud vytáhl dva krátké jednoruční meče.
,,Nejsou nic moc, ale na začátek stačí.´´ pronesl Babama a každému z nich jeden podal.
,,Jak jste si určitě všimli, tak kolem dokola se přemnožili ti pitomí želatinoví králíci. Normálně jsou neškodní, ale v takovémhle množství…navíc věčně otravujou. Takže jsem vás chtěl poprosit o tohle. Ti králíci se drží po skupinkách a každá skupinka má něco jako svou noru, ve které spí, mají mladé…a především schovávají věci, které najdou. Chtěl bych, aby každý z vás zlikvidoval 10 těhle nor. To, co v nich najdete, je vaše.´´ Babama se na ně zadíval s přísností a laskavostí zároveň.
,,Berte to jako trénink. Každý někde začínal. A tihle králici se nezdají, ale zabít je není žádná legrace. Můžete si na nich otestovat vaše nové dovednosti…asi jste si ničeho nevšimli, ale propojili jste se se skřítkem. Už jste Poslové. Máte nějaké schopnosti…jen o nich ještě nevíte.´´ usmál se mudrc.
,,Samozřejmě, je to vaše první práce. Nebudete to dělat jen tak zadarmo, že. Vraťte se po tom, co to dokončíte a já vám dám odměnu- malou, ale bude.´´ mávnutím ruky dal najevo, že to je vše. Vrátil se ke své práci, ať už to bylo cokoli. Nebo to aspoň měl vplánu.
,,Ehm…pane Ba,´´ začala opatrně Krák. Damien vedle se už chystal odejít, teť po ní ale vrhl překvapený pohled. Babama zvedl oči od práce.
,,Já jen…co Koň…totiž Michelle?´´ zeptala se nejistě.
,,Má ještě zřejmě chvíli čas. Dokud se úplně nepropojí, nikam ji nepošlu.´´ zabručel Babama a vrátil se zpátky ke kusu papíru, který připomínal něco mezi mapou souhvězdí a elektickým obvodem.
Krák pomalu opustila jeho pracovnu, která ji fascinovala a vydala se za Damienem, který už byl napůl cesty dole. Potom ho následovala i ven z domu a do lesa.
,,Šel bych hlouběji, tam ty hnízda budou větší…´´ zamumlal spíš sám pro sebe. Krák jen pokrčila rameny.
,,Mě je to jedno. Každý má udělat svých 10 nor, ne? Uvidíme se na večeři.´´ a prudce odbočila doleva, načež se ztratila mezi keři. Vzpomněla si na ten letmý polibek na čelo a začala se červenak, tak nechtěla, aby ji takhle viděl. Stejně to zvládne sama, no ne?
,,Paní, já mám nápad. Vy ty králíky budete zabíjet a já z nich pozbírám to, co se v budoucnu bude hodit a potom i vyberu ty nory, platí?´´ objevil se Trix prakticky ze vzduchu. S Krák to málem šlehlo o zem. Jen kývla, že platí a přiblížila se k jedné z větších nor poblíž. Želatináči si bezstarostně poskakovali kolem a nevnímali ani jeden druhého. Krák pevně sevřela meč a přinutila se ke klidu. Jsou to jen poskakující hroudy slizu…
Což byl právě ten problém.
Zabít srnku, to by zvládla- ale jak má zabít něco, co v podstatě snad ani nemá nějaký životně důležitý orgán?!
Odpověď se jí dostala prakticky sama, když jeden z králíků přihopsal blíž. Skrze růžovou hmotu viděla, jak se pod hrubou vrstvou nachází něco, co muselo být maso. Krák neváhala.
Vyskočila a sekla po králíkovi. Zasáhla, ovšem králíka to spíše jen naštvalo. Vytočil se a vystartoval Krák nejdřív po ruce s mečem a pak po noze. Krák hbitě uhla a pak se pokusila seknout znova, tentokrát v jiném úhlu. Ne, že by to snad mělo větší úspěch. Zato tentokrát měl úspěch králík- kousnul ji těsně pod levé koleno.
Ne, že by to přímo bolelo, spíš to štípalo a bylo to nepříjemné…začalo to svědit. Nojo. Jehličkové zuby, beztak na nich má nějaký jed…nebo ten sliz! Určitě to bude tím. Jenže to hošánek přehnal. Krák se naštvala.
Ohnala se po něm, aby uskočil a pak několikrát za sebou sekla. Kousek želatiny z těla králíka odpadl a odhalil zranitelné místo, do kterého Krák okamžitě bodla, byť to znamenalo nechat králíka, ať ji kousne do ruky.
Šokem ji pustil a pak se okamžitě zhroutil. Bylo po něm.
Trix k němu přihopskal a začal jeho tělo různě převracet. Krák mu moc nevěnovala pozornost, sedla si a počkala, než ty kousance přestanou svědit. Tu králíci uměli kousnout pěkně hluboko, napadlo ji, jak se tak koukala na strůžek krve, co ji stékal po lýtku. Po chvíli svědění přešlo. Krák si překvapeně všimla, že rány se už zatáhly novou kůží- byly skoro zahojené! Babama nelhal, když tvrdil, že se změnili. Takhle rychle se vyléčit…
,,Paní?´´ zaslechla Trixův hlásek a otočila se. Uviděla ho, jak pyšně stojí vedle láhve, ve které na dvě byla trocha nějaké tekutiny, která vzdáleně připomínala sliz/želatinu z králíka. Ten ležel opodál a vážně vypadal, jako by ho někdo toho slizu zbavil. Potom tam byla ještě kupka nasbíraných bobulí a květů z okolí. Trix se hrdě vypnul, pak te všechno obskákal a najednou i s věcma zmizel- a Krák věděla, že je vzal s sebou do jejich vlastní dimenze.
Otočila se směrem ke zbývajícím osmi králíkům z první nory.
,,Tak, dneska na večeři si dáme želé…´´


Udělat si čas po půlnoci a napsat další díl.

9. února 2011 v 0:32 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Měla bych jít spát.
Zítra ve 4 musím být v čajce.
Ale to je času dost, že.
Navíc bych měla napsat další kapitolu Temných pout (Sára mě zahryzné xD).
(Protože mě něco napadlo xD)
Ano, MĚLA bych.
Jenže...mě napdalo něco jiného.
Opomińme, že mám v hlavě novou FF, tentokrát odehrávající se v DOMOnline.
Krák napadl šílený příběh.
Těšte se.

Vyšší cíle hrdinů - kapitola druhá - ,,Pouta nového života´´

9. února 2011 v 0:08 | Krakin Shikazu |  [FF]Vyšší cíle hrdinů
Tak jo, tohle máte bonusový díl xD Ne, má to kolem 5 stránek (asi víc). Takže si to užijte ;)

Krák ani netušila, jak dlouho šli. S jistotou ale věděla, že Siwa Island byl rozhodně větší, než ve hře. Měla pocit, že když konečně v dálce zaslechla oceán, slunce výrazně postoupilo. Oceán byl dobrým znamením- stromy se začaly rozestupovat, želatinových poskakujících potvor ubylo a pokud si Krák dobře pamatovala, tak Babama měl chatrč na útesu.
Koutkem oka pozorovala Koně. Byla promrzlá, ikdyž nebylo divu, po té nechtěné koupeli. Evidentně zvuk vln uvítala stejně jako Krák. A Babama šel stále stejným, pomalým krokem. Když se konečně objevila střecha jeho domu, obě dívky děkovaly Gacktovi. Teda, v tomhle případě spíš samotnému Saphaelu.
Venku před plotem, který ohraničoval mudrcův příbytek, poletoval žlutý skřítek. Evidentně se bavil tím, že poletoval dokolečka a sledoval květy pod sebou.
,,To je Efe,´´ kývl hlavou Babama. Prošel mezerou v plotě (zřejmě místo vrátek) a ocitli se na jeho pozemku. Přímo před nimi byl jeden dům, s červenou střechou. Vedle byl mnohem větší s modrou, ovšem vypadal neobydleně. Babama zamířil k tomu menšímu červenému. Pustil je dovnitř. Bylo tam útulně- chodba je dovedla do velkého pokoje s krbem a několika pohodlnými křesly, ze kterého pak vedlo několik dveří. Z venku to rozhodně nevypadalo TAK velké. Jak to asi vypadalo v tom druhém domě…?
,,Ten pokoj nalevo je od tebe, Eitin. Ten druhý zprava od Michelle. Máte tam obě suché oblečení. Běžte se převléknout a pak se sem vraťte, určitě máte hlad a je čas na snídani.´´ mluvil Babama, zatímco mizel po poloskrytém schodišti nahoru.
,,A na vysvětlování.´´ zamumlala Koň. Bez jakýchkoli námitek se vydala k druhým dveřím napravo. Evidentně už se těšila na kafe.
Krák se tedy vydala do ,,svého´´ pokoje. Když otevřela dveře, otevřela se před ní velká místnost s velkou postelí. U stěny pod oknem byl psací stůl a na něm evidentně ještě čistá kniha. Naproti v rohu stála velká truhla a na jejím víku bylo položeno oblečení. Nebylo to nic moc. Jenom bílá halenka, krátká ještě ke všemu. A sukně hnědé barvy s bílou spodničkou.
V tu chvíli si Krák uvědomila jednu věc. Celou cestu šla bosky. A tady boty taky neviděla. No co už. Takové detaily by ji z míry vyvést neměly- vždyť je sakra ve hře, nebo minimálně někde, kde by to nemělo existovat. Ale ať se snažila jak chtěla, nedokázala ten fakt nenávidět. Naopak se jí začínal líbit čím dál tím víc.
S povzdechem se rozhlédla a zjistila, že kousek vedle truhly jsou dobře zamaskované dveře. Když je otevřela, našla za nimi malou místnost, ve které bylo něco jako vana s horkou vodou (kouřilo se z ní), zrcadlová stěna a stolek s nějakými věcmi…Po bližším prozkoumání to byl mýdlový prášek, ručníky, hřeben a pár kožených řemínků.
Krák se při pohledu do zrcadla zhrozila. Měla ve svých fialovo bílých vlasech zamotané větvičky, stébla trávy (Krák se v hlavě vybavila tvář srnky) a lístky z květů. Na jejím zeleném pyžamu se toho moc nezachytilo, ale taky nevypadalo zrovna čistě. Krák ho ze sebe okamžitě sundala a hodila ho do rohu, načež si vlezla do té prapodivné vany. Voda byla podle očekávání teplá. Cítila, že dole nějak cirkuluje, takže se stále udržovala čistá (to, jak systém funguje, jí nezajímalo.). Krák se ponořila pod hladinu a se zadrženým dechem si několikrát prohrábla vlasy. Několikrát to zopakovala, naposledy i s trochou mýdlového prášku. Vlasy po něm sice nebyly nějak lesklé, zato se aspoň zbavila zeleně. Nakonec se umyla celá.
Vůbec se jí z té vody nechtělo. Přece jenom se ale přesvědčila vylézt a obléknout se. Kupodivu oblečení ji přišlo pohodlné.
Pak se tedy bosky vydala zpátky do velké místnosti s krbem. Překvapeně si všimla, že se odněkud vzal velký kulatý stůl, kolem kterého bylo rozestavěných původních 5 křesel. Přišla k nim a posadila se do toho nejblíže. Nemusela dlouho čekat a objevila se Michelle, neboli Koň. Dlouhé vlasy měla ještě vlhké, ale už vypadala líp (necvakaly jí zuby.). Byla oblečena podobně a rovněž bosky. Přišla sedla si do křesla napravo od Krák.
,,Myslíš, že tu mají něco, jako 3v1?´´ zaúpěla ospale.
,,No, neříkají tomu sice kafe, ale něco podobného tu mají…a cukr máš před sebou na stole.´´ ozval se chlapecký hlas, ze kterého Krák přeběhl mráz po zádech. Prudce se otočila.
Totiž, on ten hlas nebyl nepříjemný- spíš naopak. Byl velmi příjemný. Krák vzdáleně připomenul hlas Aoie z the GazettE. Ale spíš nikoho nečekala…prostě se lekla. Za nimi stál kluk asi v jejich věku. Měl temně černé delší vlasy sčesané přes levé oko. To zbývající mělo zvláštní odstín- něco mezi modrou a zelenou. Ty dvě barvy se tam bily a díky tomu vynikaly. Krák si po chvíli uvědomila, že na nově příchozího neslušně zírá a mírně zavrtěla hlavou, aby se vzpamatovala.
Kluk se uchechtl, přehnaně se uklonil a představil se.
,,Říkejte mi Damien. Objevil jsem se tu už předevčírem.´´ potom ladně prošel kolem a zapadl do křesla po Krakinině levici. Začal se probírat jídlem na stole, naložil si něco, co vzdáleně připomínalo salát a potom do tří krásných keramických hrníčků nalil nápoj, který přirovnal ke kávě. Michelle ho položil beze slova na stůl a potom se otočil ke Krák a zahleděl se jí do očí, zatím co jí podával hrnek přímo do ruky.
,,A smím vědět vaše jména?´´ téměř zašeptal. Krák v tu chvíli toužila po tom, aby jí Kyuu poslala virtuální facku.
,,Naše, kterýma se oslovujem, nebo ty, co nám dal tady stařík Ba?´´ zeptala se Koň, hledíc spíš svého hrnku než okolí.
,,To je samozřejmě jedno. Ty, které vám dal mudrc, jsou místní. Prostě ví, jak se tady jmenujeme. Ale vy si klidně můžete jméno pozměnit, nebo nějak nakombinovat. Něco jako občanky tu nevedou.´´ Pokrčil rameny Damien.
,,Ha! Tak to je fajn! V tom případě,´´ Koň zazářily očka-,,Michelle da Koň!´´
Krák se rozesmála. Bylo to snad poprvé od zjevení na Saphaelu, ale za to skutečně od srdce. Koň se nikdy nezmění. Něco takového se dalo čekat. Po chvíli se uklidnila a s úsměvem se otočila na nechápajícího Damiena.
,,Kdybych chtěla pokračovat ve stejném duchu, asi bych vymyslela něco jako ,Eitin von Krák´, ale stačí Eitin.´´ V tom se ozvaly kroky na schodišti, které bylo schované ve stínech v jednom z rohů místnosti a dolů sestoupil Babama.
,,Takže už jste se seznámili, to je mi milé.´´ usmál se a usedl do křesla vedle Damiena. Poslední, mezi Babamou a Michelle, zůstalo prázdné. Mudrc si všiml Krakinina zkoumavého pohledu.
,,Ono, očekávám ještě jednoho. Měl by dorazit během dne. Na večeři už tu ale bude. Tak, pusťme se do jídla…vidím, že Damien už si posloužil. Tak, děvčata, nestyďte se. Jen jezte, musíte mít hlad.´´ vysvětlil Babama s úsměvem a sám se pustil do něčeho, co vypadalo jako kříženec chleba a palačinky.
Krák se koutkem oka podívala po Michelle. Ta byla spokojená se svou Saphaelskou kávou a uždibovala z nějakého pečiva, které připomínalo housku plněnou sýrem. Krák se tedy natáhla po míse něčeho, co vypadalo jako směs ořechů, kousků sýra a nějakého pečiva a odsypala si do malé misky. Do skleničky si nalila sladkou šťávu šíleně fialové barvy. A zkusila místní kafe. Zdálo se jí lepší, než co měla normálně doma. I jídlo bylo fajn.
Neušlo jí, že se po ní Damien dívá. A ještě ke všemu tak nějak zvláštně. Už se chystala, že se ho zeptá, jestli nemá něco lepšího napráci, když se ozvala Koň.
,,Hele, pane Ba, jak jsme se sem vlastně dostali? A jak dlouho tu budem nebo jak? Mně se totiž domů vůbec nechce. Je to tam hrůza. A jak se nadává tady tomu?´´ zamávala (znova) plným hrnkem Saphaelského kafe. (Berte to tak, že je po spánkovém deficitu, nadopovaná kofeinem a splnil se jí sen.) Babama se usmál.
,,Samozřejmě, že vám všechno povím. Ikdyž jsem myslel, že počkáme, než budeme všichni, abych se neopakoval...ale Damien to ze mě vytáhl hned po svém příchodu, takže vám taky neublíží, když to uslyšíte hned. A tomu nápoji se říká dweo.´´ Dal si pořádný doušek jakési šťávy, která měla zase podivně žlutozelený odstín a začal s vyprávěním.
,,Jak asi víte, Saphael na tom není zrovna nejlépe. Temné síly se ho snaží zničit…všude jsou divoká zvířata, příšery, které útočí na lidi. Kdysi nás chránili Skřítčí Králové, ale před nějakou dobou se oslabili válkami mezi sebou. Skřítků je málo. A proto, aby temné síly nezvítězily, skřítci se rozhodli spojit své životy s některými lidmi. Těm se říká ,Skřítčí poslové´. Prakticky jde o to, že skřítek a člověk propojí své duše a člověk tím pádem přestává být obyčejným člověkem, začíná být spíš duchovním stvořením. Někdo říká, že poslové jsou nesmrtelní, ale není to pravda. Je fakt, že po jakési ,smrti´se jejich tělo spolu věcma, které mají připoutané k duši, dokáže díky spojení se skřítkem rozplynout a nabýt hmotné podoby díky speciálním krystalům, ke kterým lze svou duši připoutat, ale existují způsoby, jak takové duchovní stvoření zabít nadobro. A nyní, v těchto temných časech, potřebujeme více poslů. Problém je, že na Saphaelu není dost dětí, které se se skřítky nejsnáze propojí. Proto jsme se rozhodli sem dovést i děti z jiných světů. Samozřejmě jste mohli přijít jen dobrovolně, po té, co jste dali kladný souhlas na dopis, jenž vám byl zaslán.´´ domluvil mudrc a rozhlédl se po místnosti.
,,Dopis?´´ hleděla Michelle.
,,V našem světě jsme to dostali ve formě mailu.´´ zamumlal Damien nezúčastněně. Krák to došlo.
,,My máme být poslové?´´ zeptala se přímo.
,,Pokud se dokážete spojit se skřítky, tak ano. Samozřejmě to je čistě na vás…ikdyž z vlastní zkušenosti vím, že lidé, kteří se jednou se skřítkem potkají a vytvoří si s ním nějaké pouto…už se od něj nikam nehnou, ať jsou odkudkoli.´´ Babama mluvil klidně.
Zbytek snídaně dojedli mlčky. Babama se poté opět zmiznul nahoru po schodech. Damien vstal od stolu a pohlédl na obě dívky.
,,Nechcete se projít po okolí? Nepůjdeme daleko. Ale tady kolem to je hezké a můžu vám ukázat pláž.´´ usmál se a Krák ještě v tu chvíli přísahala, že ho jednou rozbrečí. Byl to prostě instinkt. Někdo tak roztomile hezký- to bylo protizákonné. Koň se v tu chvíli postavila, zabavila zbytek konvice s dweo a vytočila se směrem ke druhým dveřím zprava.
,,Já nevím jak vy, ale já jdu dohnat ten deficit jak kráva. Vzbuďte mě na oběd.´´ A dveře se zaklaply. Koň měla štěstí, že pohledy nedokázaly ani zabíjet, ani vyrážet dveře z pantů. Damien ji propaloval pohledem.
,,Ta pláž zní fajn…pokud tam stihnem dojít ještě předtím, než bude vedro. Z horka se mi dělá špatně.´´ pokrčila Krák rameny.
Následovala Damiena ven z domu. Nevěděla, kolik bylo. Slunce ale teprve vycházelo. Šli mlčky. Akorát občas zaznělo upozornění na nízkou větev nebo ne zrovna slušná věta na adresu všudypřítomných želatinových králíků. Když došli na pláž, začínalo se rozednívat. Krák viděla, jak po písku u vody lozí tam a zpátky velcí krabi.
,,Pojď,´´ popadl ji najednou za ruku Damien a nebojácně zamířil přímo k vlnám, které omývaly břeh. Krák měla nejdřív přirozená strach z krabů kolem, ale jakmile ji do obličeje zasáhla sprška slaných kapek vody, ve které měl prsty Damien, okamžitě na ně zapoměla. Prskali po sobě vodou jak malí, blbli a váleli se v písku. Po nějaké době, kdy oba byli úplně mokří, se vrátili do lesa a lehli si na jeden palouk, kde svítilo slunce, aby uschli.
,,Hned budu zpátky.´´ zašeptal po nějaké době Damien a zmizel mezi stromy. Krák měla pocit, že chvíli předtím tam zahlédla něco fialového. Ale možná, že se jí to jen zdálo. Ležela tam dál a užívala si zvuků lesa…když najednou uslyšela něco, jako vzlykání. Prudce se zvedla.
Kousek od ní byl skřítek. Totiž vypadalo to jako hlava skřítka. Byl celý zelený, proto si ho Krák nejdřív nevšimla. Měl dvě dlouhé uši (Krák připomněly uši želatin kolem) a podivné oči- velké, bílé, ohraničené černým kroužkem. Krák vstala a opatrně k němu přišla.
Skřítek na sobě měl pár šrámů, byl úplně zamotaný do nějaké popínavé rostliny s ostny a snažil se dosáhnout na její plod vysoko nad ním. Zřejmě byl hladový. Krák ho začala opatrně vymotávat.
,,Copak jsi to vyvedl prcku…´´mumlala si pro sebe.
,,Tak, a hotovo.´´ Řekla po chvíli, kdy byl úplně vymotaný z rostliny. Krák s úsměvem utrhla plod a podala ho stvořeníčku.
,,Vypadáš hrozně…pojď, vezmu tě domů a podíváme se na ty škrábance.´´ usmála se a vzala stvořeníčko do náručí.
,,Děkuju, má paní.´´ odpovědělo tichým, vysokým hláskem. Krák sebou trhla, ale potom si vzpomněla na to, že skřítci v GF doma taky mluvili.
Otočila se a tam už stál Damien. Pozoroval ji. Nic neřekl, když k němu došla a poprosila ho, jestli by se nemohli vrátit. Měl neutrální výraz, ve kterém se nedalo číst. Krák to neřešila.
Když došli k Babamově pozemku, před dveřmi Krák uviděla fialovou kuličku podobnou té, kterou měla v rukou. Damien překvapeně zamrkal, ale nic neřekl. Vešel dovnitř a skřítek šel za ním. Krák neměla čas to řešit, starala se o stvořeníčko, které se chvělo u ní. Pozornost od něj odtrhla až když slyšela Michellino nezaměnitelné:
,,Krák! Krize! Totiž je to supr ale víš jak!´´ A když vzhlédla, mávala na ní její kamarádka s červeným skřítkem na klíně.
Krák se ještě podívala za Damienem. Mizel ve dveřích mezi jejím a Michelliným pokojem a ještě se za ní ohlédl a usmál se. Krák mu nevědomky úsměv vrátila.
A pak zmizela ve svém pokoji, kde malého skřítka umyla a dala mu pořádně najíst. A něco jí říkalo, že právě začíná něco velkého…Pak zahlédla z okna jasnou záři. Vyběhla do společenské místnosti (jak začala říkat té s krbem) kde už byli i ostatní. Babama ji přivítal slovy:
,,Tak, a náš čtvrtý člen právě dorazil…S Tarathielem se seznámíme u oběda.´´



Dny plné jablka a skořice

4. února 2011 v 13:36 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Někdy je to zvláštní, víte?
Někdy si fakt připadám, že jsem blíženec.
Schizofrenik od přírody.
V místě, kudy chodím i několikrát denně, pobodali holku, ale Praha je nebezpečná.
To je argument, se kterým na mě nechoďte.
V Kitsu sáze restartovali server.
Takže všechno hezky zpátky na 27.1.
Takže mých 23 levelů s Asurou v...víte kde.
Dneska se mi podařily vyprat ty moje úžasné kapesní hodinky.
Nejdou.
A asi už ani nepůjdou.
Co už.
Včera to byl divný den.
V podstatě jsem si myslela, že za nic nestál.
Ten den taky nestál za nic.
Ale to odpoledne...ty tři hodiny u Báji....ty jo.
Ty byly úžasné.
A když jsme se všechny shodly na tom, že se nám nikam nechce...
Myslela jsem to vážně.
Sotva jsme dojeli domů, zas to všechno začalo.
A samozřejmě, Praha je nebezpečná.
Takže se asi mám celý život vyhýbat městům větším, než je tady ta díra kousek od nás.
No fajn.
Rozhodla jsem se, že budu mít tetování.
Už vím jaké a kde.
Sice to nevypadá, že by se to konalo v blízké budoucnosti, ale bude.
Koň neodepisuje na sms ani není na skypu.
Mám o ni strach.
Pálím poslední tyčinku od Kyuu.
Neodepsal.
Ta Kitsu sága mě štve.
Přesolila jsem brambory.
Připálila řízky.



A podstata článku?
No není na tom světě krásně?
hironeko