Červenec 2011

*Haha* zasmál se kovboj a odjel na šicím stroji.

30. července 2011 v 15:54 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Hádejte, kdo se ozval?
Říct, že žiju, když jsem se tu naposledy ozvala v dubnu (v dubnu! No chápete to někdo? 3 měsíce nic?!)(Proč mě to nepřekvapuje?), je trochu...morbitní. Hlavně vezmeme-li v úvahu, že jsem poslední tři ,,R.I.P.´´ psala a přála v max. rozestupech 12 hodin za sebou. A to beru jen ty, o kterých se ví všeobecně (např. Taiji >.<). Možná kvůli tomu jsem před chvílí chytla hysterický záchvat, když se Zero opakovaně při pokusu o útěk málem zabil. Tak přibližně před měsícem a něco jsem to až zas tak neřešila. Teď z toho mám hrůzu.
Ono představit si život bez něčeho, co vás pravidelně v 5:30 budí kvůli žrádlu (bez ohledu na to, že spíte jen tři hodiny), je docela těžké. Doufám, že mu to vydrží i po prázdninách, protože můj pitomý zvyk vypnout si budík ze spaní se poslední dobou rozmohl natolik, že jsem si ze spaní vypla všechny tři plus upozornění na narozeniny a spala v klidu dál. Pak se člověk hystericky diví (dá se to?), že zaspal, během minuty a půl si nabalí věci na týdenní tábor (co na tom, že zapoměl na takové věci jako pyžamo a kosmetika, hlavně, že tam byly tři knížky a kreslící potřeby), zalije si kafe rovnou mlékem z ledničky (voda se stále vaří), ve zmatku hledá brýle, bez kterých sice vidí (koneckonců, nemám zas tolik dioptrií, že...), ovšem neodhaduje vzdálenost a co je dál než metr a půl, tak prostě nedokáže blíže určit, ikdyby se na uši postavil. Jo, jestli se Zerovi něco stane, tak to nedopadne dobře. Chachá.
Když to vezmeme kolem a kolem, poslední dva měsíce školy nebudu komentovat, bylo by to totiž na dlouho (pročtete si radši celý blog znova od začátku a tak nějak si vytvořte obrázek, jak to tam asi vypadalo, nějak se to nezměnilo...)(ono, pár věcí bylo výrazně odlišných, ale o těch se mi mluvit nechce a) z důvodu faktu, že informace jsou čistě důvěrné typu ,,mezi 4 očima´´ b) nechce se mi opakovat fakt, že debil debilem zůstane). Za zmínku stačí například fakt, že poslední dva měsíce jsem se snažila socializovat (čti: mluvit s někým jiným než s Koněm a Alčou) a uvízlo mi v hlavě pár myšlenek, které během dlouhých prázdninových dní (čti: nocí) lítaly sem a tam až nakonec vyústily v několik závěrů:
  • do listopadu se nestříhám. Maximálně něco vepředu, co by mi padalo do očí (jakože už nějakou dobu padá a mě to nevadí). Následek několika poznámek na adresu mých někdejších vlasů a vět typu ,,nech si to zase narůst, proč ses stříhala...!´´. Ono stejně z těch dlouhých se zase něco ostříhá.
  • S Kateřinou si prostě v životě rozumět nebudu. Já jsem jí zkazila dovolenou (mě bylo špatně, já jsem nechodila na pláž, já jsem uklízela, ale ona měla zkaženou dovolenou= logika, ne?), což mě těší, ona mi ústavičně kazí chuť na sladké.
  • Jestli se urychleně nezačnu učit, jsem v háji.
  • Jestli mamku urychleně (do března) nenaučím anglicky aspoň základy, tak sice v háji nejsme, ale nadruhou stranu bychom mohli být.
  • Je jedno, jak se nalíčím. Stejně se vždy najde někdo, kdo nedokáže určit mé pohlaví (od starých babiček v supermaketech přes náhodné kluky na zastávkách až po uřechtané třináctky v autobusech). Takže už vzdávám snahu se aspoň občas tvářit, že jsem skutečně holka a občas si prostě hodím kapuci a tvářím se jako kluk. S Koněm tvoříme celkem dobrý pár. Haha.
  • Hezké doplňky mají spíše v pánském oddělení. Odtud možná občas plyne fakt, že si mě pletou i prodavačky.
  • Otec se v životě nenaučí se aspoň tvářit, že oceňuje moje malování. Obraz místa, kudy jezdí denodenně už prakticky 30 let, nepoznal. Ono stačilo poznat, že je to krajina.
Z tohohle výčtu si jistě odvodíte, že rodinná dovolená nebyla nic moc. Takže ji přeskočíme.
S Koněm jsem se viděla několikrát. Chudák tak trochu...se nakazila. Když mě při cestě do Ostravy málem umlátila argumentama o posledním koncertu X Japan, tak nějak se mi promítla minulost. Asi za to mohl fakt, že se objevila kejt...znovu. Ráda jsem ji viděla. Nedokázala jsem jí sice do očí říct několik věcí (jakože část jejích problémů způsobilo její vlastní chování a tak dále), ale nadruhou stranu to nebylo potřeba. Je to věc, kterou ten člověk pochopí, možná čásem, možná už chápe...každopádně díky setkání s ní se mi občas promítne minulost do součastnosti a já můžu konstatovat, že pohyb v okolí osoby, jež je otaku/stačí, aby poslouchala j-rock, je nakažlivé.
Myslím, že jsem se poslední dobou spíš sousředila na twitter (Ne, vůbec jsem s tím nezačala šílet hlavně díky faktu, že mě followuje jeden nezmiňovaný kytarista a postupně se přidali další)(opravdu nechápu, jak se ke mě dostali. ale co už.).
Z čehož všeho vyplývá, že jsem dělala všechno možné, jen nepsala na blog ani jsem nehla s Temnýma poutama nebo s čímkoli jiným a zítra odjíždím na týden na Multicamp a Gacktví jak to tam bude s časem, takže opravdu netuším, jestli se vrátím s nějakým výtvorem, nebo ne.(Trochu mi nahrává fakt, že nesmím běhat/cvičit.)
Mimochodem, paní psycholožka je ze mě nadšená. Díky neschopnosti udržet během dovolené cokoli v žaludku jsem nebrala ani antodepresiva a ani po návratu jsem se k nim nevrátila. A byť mám občas chuť někomu natrhnout...ehm, někomu dát jasně najevo, že s ním nesouhlasím a že chci mít KLID, deprese jako v únoru/březnu, kdy jsem zvysoka nevnímala svět kolem sebe se ještě nedostavily.
Za poslední týden jsem se vrátila k yaoi mangám...no, vrátila...řekněme, že jsem se konečně dokopala přečíst ty, které jsem přečíst chtěla a našla několik dalších, které sice k výše zmiňovanému žánru mají víc než daleko, zato se mi prostě...líbily. (Berte to tak, že čtu yaoi jenom jako oddechovku, ale už jsem si na vlastní kůži otestovala, že udělat to po přečtení Hunger Games je hodně velká volovina.)(A udělat to po přečtení Hunger Games v jednu ráno a pak jít spát je přímo kravina.)(Co mi ten dobytek udělal...)(Když už je řeč o dobytku, zase tu byla nějaká akce....techno party, asi.)
Sečteno podtrženo, událost týdne?
.
.
.
.
Ouran High School Host Club (pamatujete to boží anime?)(jestli ne, říká vám něco ,,Kiss kiss fall in love´´?)(Už vám to došlo?)...je dorama. Totiž, jakože že ho točí Live action. Kaoru a Hikaru znázorňují dvojčata, která se mihla v Mei-chan no shitsuji (kvůli tomu mě to tak zaujalo a kvůli tomu jsem na to čekala jako na...no, víte, jak to myslím.). Každopádně kvůli nim jsem tak trochu přehlédla zbytek klubu na obrázku, který byl u recenze...takže mě čekal šok, když Haruhi vešla do učebny a Tamaki ji uvítal...protože Tamakiho hraje Yamamoto Yuusuke. Ano, čtete dobře.
A právě tam dali druhý díl, takže víte, kde mě hledat. *Krák se odebírá slintat nad někým, kdo dle ní má úžasný herecký tentononc, protože zahrát tolik různých rolí tak dobře...prostě Krák to nechápe. A zahrát Tamakiho, jakože fakt Tamakiho se vším všudy, to je úmění.*
Chtěla jsem přihodit pár recenzí, ale uvidíme, jak to dopadne. Jestli to stihnu.
Vaše milovaná Krakin.

btw- věta v nadpisu mě vždycky nehorázně štvala, páč nemá žádný význam a mamka ji používá dost často. S hrůzou jsem zjístila, že dělám to samé. Vyjde nastejno, jako obyčejné ,,hmmm´´, ale je stylovější. Bych řekla. Prostě pitomej zvyk.