Srpen 2011

Slib půlnoci v temných poutech - kapitola šestá ,,Osmá barva duhy´´

16. srpna 2011 v 0:09 | Krakin Shikazu |  [Příběh]Slib půlnoci v temných poutech
Jo, vážně jsem dneska měla tvořivou náladu a výsledek je zde- šestá kapitola Temných pout, jak se o tom zkráceně bavíme (ty dlouhé názvy >.<) Doufám, že jsem vysvětlila zmatek na konci minulé kapitoly (najednou jsou všichni v jednom pokoji a Sano si jde v klidu spát?!) a že jsem vám aspoň trochu osvětlila název ;) Věnováno Sáře, která na to tak dlouho čekala, Koňovi, které jsem to slibovala celé prázdniny a stejně jako minule, lidem z Multicampu, protože si to zaslouží ^^


Sano se probudil. Nezdály se mu žádné sny, což uvítal, ale měl pocit, že spal věky. Zamžoural do šera a snažil se zorientovat. Tajný rezervní byt, no jasně. Několik pohovek, jednoduchých postelí, kuchyňský kout, televize, počítač, dvě koupelny, koutek s podivnými symboly…počkat.
Trhnutím se posadil a hleděl. Jeden kout místnosti byl polepen různými poznámkami se symboly a definicemi, a přímo pod ním, na jedné z postelí, studovala něco rudovlasá dívka. Tamy, pokud se pamatoval. Rudý mág. Ale co ta tady dělá? A vůbec- co tady dělá on, jestliže ona tu byla celou dobu?
Situaci ani nějak nepomohl fakt, že se z kuchyně ozval ten zakrslík, Kaoru.
,,Jsi vzhůru? Upír říkal, že ti máme dát tohle, až se vzbudíš,´´ a položil na stůl talíř s večeří. Počkat.
,,Jak dlouho jsem spal?´´ Zeptal se dezorientovaný Sano, když si všiml, že další postel je evidentně taky zabraná, protože na ní ležely různé věci- papíry ohledně lokací, kniha s názvem ,,Jak bezpečně odhalit Prohletého v okolí´´ a spousta oblečení. Kaorovy věci.
,,V úterý nad ránem jsi usnul, je pátek večer,´´ prohodila dívka ze svého místa na druhé straně bytu. Evidentně nechtěla mít co dočinění se zbytkem obyvatel.
,,Fajn. Takže mi vy dva teď odpovíte na pár otázek,´´ Sano si sedl k jídlu. Měl hlad.
,,Pokud budeme vědět jak,´´ pokrčil rameny Kaoru.
,,Tak zaprvé- kde je Toshi? Za druhé, co tu vy dva děláte? Koukám, že jste se už stihli zabydlet. Zatřetí, když už tu tak všichni jsme, jakto, že jsme naživu?´´ začal jíst a čekal na odpověď. První se ozvala Tamara.
,,Upír se šel najíst, jako každou noc. To souvisí se třetí otázkou. Kdybych se tě pokusila zabít, zabil by on mě. Takže dokud je tady on, já nic nezmůžu,´´ nezněla nadšeně. Ale Sanovi to nesedělo- Toshi jí vyhrožoval?
,,Jsme tady, protože Tamy zabila jednoho ze Zelených a ti po ní teď jdou, a protože nás s ní viděli, jdou i po nás. Navíc já jsem ztratil kontakt s velitelstvím. Takže dokud po nás jdou ti mágové, jsme na tom všichni stejně,´´ doplnil Kaoru.
,,Což je pro tebe problém, protože až se odsud dostaneš, obviní tě z paktování s nepřítelem,´´ nadhodil Sano. Kluk se na něho překvapeně podíval.
,,No co, žiješ s upírem, ať se na to díváš, jak chceš. Naštvat Zelené byla hodně velká chyba. Ocitnout se v e spojení s některým, kdo je naštval, je smůla.´´ Sano mluvil zároveň i sám se sebou. Protože si potřeboval připomenout, proč teď má na starosti nejen upíra, po kterém jdou lovci 24/7, ale i dvě čtrnáctileté děti. Co hůř, tušil, že to nebude jen tak. Ta holka je růdý mág, který po něm jde, ale z nějakého důvodu se drží zpátky. Přitom, pokud zabila jednoho -minimálně jednoho- Zeleného, musí být zatraceně schopná. A ten kluk je kapitola sama o sobě. Lovci využili jeho pouto s mrtvým bratrem, využili jeho nenávisti a strhli ho s sebou. Udělali z něho loutku. A Sano se jim nedivil. Teď, když Kaoru seděl naproti, to cítil jasně. Ten kluk měl magický potenciál pomalu jak Uljew, největší mág v dějinách, alespoň největší z těch, které Sano znal. Jediný problém byl, že netušil, ke které barvě ho zařadit.
Obecně se barevní mágové řadili podle šesti základních barev. Rudí byli temperamentní a živí, rádi na sebe upozorňovali. Lovili Mutanty, jak říkali míšencům různých ras. Kdysi se dostali do potyčky se Zelenými a teď si šli navzájem po krku. Zelení naproti tomu byli klidní, ikdyž blázniví, zkoumaly přírodní úkazy, ostatní rasy i křížení mezi nimi. Snad proto tolik nenáviděli Rudé. Modří byli asi nejméně nápadní. Nějak nevynikali, specializovali se na myšlení všeho živého a snažili se splynout s davem, což se jim relativně dařilo. Oranžoví často experimentovali a bylo za půlkou přírodních katastrof ve světě. Fialoví byli záhadní. Moc se toho o nich nevědělo, snad jen to, že také rádi experimentovali, ale jinak, než oranžoví. Spíše experimentovali na živých věcech.
Poslední z mágů, Žlutí, byli nejnebezpečnější. Zatímco červení a zelení se vraždili jen navzájem, kromě občasných potyček mezi jednotlivýma rodinama daných barev se ostatní nechávali na pokoji. Kromě Žlutých. Žlutí byli známí jedinou věcí. Svou nenávistí vůči mágům. Ne, že by nesnášeli sami sebe, to ne, ale byli přesvědčeni, že kromě nich nemají žádné jiné barvy právo na existenci. Žlutých se báli všichni.
Pak tu ale byly vyjímky. Každý barevný mág byl závislý na dané barvě. Pokud byl ve styku se svou barvou, snadno našel dané vlákno magie a mohl s ním pracovat. Pokud ho ovšem jiná barva blokovala, nemohl dosáhnout stejného výsledku, bylo to pro něj namáhavější a někdy dokonce nemožné. I malé dítě, jenž si není vědomo svých schopností podvědomě odmítá nosit jiné barvy. Vyjímku tvoří bílá a černá, jakožto barvy neutrální. Sice mágům nějak nepomáhají, ale ani je nebrzdí. Ale jednou se objevili mágové, kteří byli schopni ovládnout více barev. Nebo, lépe řečeno, kterým nevadila přítomnost jiných barev. Mágové, jejichž barva byla Bílá. Když se do této barvy oblékli, byli prakticky nezastavitelní a dokázali hotové zázraky. A když se oblékli do jakékoli jiné barvy, nic se nedělo. Prostě nedokázali možná úplně všechno, ale stále byli schopni magii používat. Bylo jich ale málo a byli vzácní.
Nakonec se objevilo pár, co bylo považováno za Bílé, ale byl to omyl. Nebyli schopni ovládnout bílou, ne čistě. Dokázali ji ovládnout teprve až po tom, co ovládli všechny ostatní. Byli to mágové, kteří dokázali skutečně všechno. Ovládali veškeré barvy a nebylo je možno zastavit. Pokud jste si takového mága udobřili, nebo byl vaším přítelem, měli jste nehorázné štěstí. Pokud byl totiž dobře vycvičen, byl to hotový bůh. Černý mág byl titul, kterým se nemohl honosit každý. Černá byla osmá barva duhy, neviděná, ale přesto tam byla. Nemohla existovat bez ostatních, ale když už existovala, nikdo proti ní nic nezmohl.
Tohle byla základní charakteristika mágů a Sano se v nich vyznal jen díky Uljewovi, který byl Bílým. Nevěděl detaily, ale tohle mu až do teď stačilo. Jenže teď by ho zajímalo, co za mága je Kaoru. Fakt, že si toho sám nebyl až doteď vědom, totiž silně nahrával na poslední dvě možnosti a to se mu nelíbilo. A už vůbec se mu nelíbilo, že někdo s takovou mocí je odhodlaný pomáhat Lovcům.
Z myšlenek ho vytrhl zvuk dveří.
,,Jsi vzhůru? Vyspal ses dobře?´´ Toshi vešel jako zářící reklama na dobrou náladu. Doslova. Usmíval se. Pohyboval se s jistotou. Zelené oči svítily neskutečnou silou. Takhle ho Sano viděl jen jednou v životě a to tehdy, když mu zachránil krk. Znamenalo to jediné. Toshi se chodil krmit na lidské krvi několikrát na jednu noc. Dělal to předtím, než se potkali, aby přežil. Když ho chránil Sano, mohl zvolnit a krmit se jen tehdy, když měl žízeň. Když teď ale Sano evidentně odpadl únavou, Toshi se vrátil ke starým zvykům.
A najednou to Sanovi došlo. To, proč se ta holka tak bála a skutečně se neodvážila ho zabít. Toshi, když se naštval a byl v takovém stavu, jako byl teď, byl nebezpečný. A hodně. Sano se usmál.
,,Skvěle. Ale pokud se pamatuju, máš zákaz vycházek bez dovolení, hochu, a po tomhle všem to platí nadruhou,´´ přelétl pohledem od hlavy k patě.
,,Ale jak se tak koukám, zvládáš to i beze mě, co? Tak jak to vypadá venku? Kolik Zelených nám jde po hlavě za asociaci s dvě z jejich nepřátel?´´ A nechal Toshiho, aby mu uvařil čaj.
,,Jak se dvěma?´´ vyskočil Kaoru jako čertík z krabičky.
,,Zelení vycítili, že Tamy je ve společnosti druhého, velmi mocného čaroděje, kterého nedokázali zařadit, s upírem a s polodémonem. Logicky si odvodili, že dva mágové spolu spolupracují a co tam děláme já a Sano sice nevěděli, ale není to až zas takový problém zjistit, když nás chytí, že?´´ usmál se na něj Toshi, taky mu podal jeden hrnek a třetí podal Tamaře. Ta ho opatrně přijala.
,,Hele, já tě nekousnu, když se nebudeš znovu snažit zabít Sana, jasné?´´ protočil blonďák panenky a sedl si na židli vedle Sana.
,,Tipuju to tak na dvacet, jedna rodina. Zatím neví, kde jsme se zmizli, ale je otázkou času, kdy nás najdou, protože se spojili s Lovci,´´ řekl s vážnou tváří.
,,Cože?!´´ Sano se polil horkým čajem, vyskočil a začal proklínat všechny, co ho kdy v jeho dlouhém životě naštvali.
,,No co, jak jsem řekl. Zjistili, že Tamy tam byla ještě s někým, kdo vykazoval známky magie. Lovci se v tu dobu začali schánět po svém chráněnci, protože se jim neozval. Potkali se. A dohodli se, že budou spolupracovat, oba chytí, Tamaru zabijí, Kaoru se u Zelených vyučí a bude pracovat pro Lovce, zatímco nás dva oba zřejmě zabijou- mě určitě, tebe možná nechají Zeleným na pozorování,´´ Toshi shrnul všechny informace.
,,Vyučit? Mě?´´ Kaoru jim skočil do řeči. On skutečně nic nechápe, povzdychl si Sano. Než stihl odpovědět, vletěla tam Tamy, popadla Kaora za ramena a začala s ním třást.
,,Jsi mág, ty pako! Ty sis toho vážně nevšim?! Copak nic necítíš, když se podíváš na nás tady? Cítíš, že? No tak, přece musíš mít nějaké pocity z barev! Nedělá se ti z nějaké špatně? Necítíš se fajn v některé z nich? Co?´´ hustila tam do něj jak hustilka do balónu ještě chvíli, než ji Sano poklepal na rameno na znamení, že stačí.
,,J-já….já nevím. Barvy jsem nikdy neřešil. A to, že poznám upíra na dálku je normální, ne?´´ hleděl na ně Kaoru obrovskýma tmavýma očima. Už jenom slzy chběly, pomyslel si Sano.
,,Ne, to normální není. Normálně by sis ho nevšim, dokud by si tě nevybral jako oběť. Pak by tě začal přitahovat. Ale to už je něco jiného. Dokážeš vycítit magii, kterou každé stvoření určitým způsobem využívá, ať už přirozeně, nebo jako mágové, úmyslně. Mágy cítíš taky, jen sis to ještě nedal dohromady, musíš se to naučit ovládat. A co se týče těch barev, mám takový pocit, že Lovci byli o krok před námi,´´ podíval se postupně na všechny a potom se zeptal Toshiho.
,,Kolik toho víš o Černých?´´ byl to stěží šepot. Do toho se ozvalo Tamařino zalapání po dechu.
,,Nic moc, slyšel jsem, že dokáží ovládat všechny barvy, ale to je tak asi vše.´´
,,No, tak jeden je mezi námi,´´ povzdechl si Sano. Postavil se do čela stolu a naznačil, aby si všichni sedli kolem a dávali pozor. Nadechl se a spustil.
,,Takže, když si to shrneme, jde po nás dvacet Zelených mágů, mimo jiné pěkně nasraných, spolu s partou Lovců, kteří jsou pěkně vytrvalí a mají fajn kontakty. Náš stav je následující: Jeden upír, jeden Rudý mág, jeden polodémon a jeden černý mág, podotýkám, že nevycvičený. Takže je vám doufám jasné, že za součastných okolností ať uděláme cokoliv, tak po nás půjdou. Jsme na útěku. A nemáme jinou šanci, než držet spolu a pomáhat si navzájem, což bude trochu problém, když uvážíme, že původně jsme si šli navzájem po krku.´´
,,Tak hele, mě se to snad netýká, ne? Mě se nic nestane, když mě chytí, naopak,´´ protestoval Kaoru.
,,Prcku, vyjasníme si pár věcí,´´ Probodl ho Sano pohledem.
,,Je mi líto, že tvůj brácha zemřel, ale zemřel proto, že si nedával bacha a jednal na vlastní pěst. Když se ho tady Toshi snažil zachránit, stal se upírem, což teoreticky vzato je horší než smrt. A do toho po něm jde tlupa magorů, co ho chcou zabít podruhé. Mimo jiné, tahle tlupa tě chce na svojí stranu proto, že jsi černý mág. Jakmile se vycvičíš, budeš dokonalá zbraň. Nezajímá je, co chceš ty. Zmanipulovali tě. Chtěli tě využít, protože máš schopnosti, jaké máš, toť vše,´´
,,Pořád dokola černý mág, černý mág! Ale co to znamená?!´´ Kaoru vybuchl vzteky. Zmanipulovali? Jeho bratr umřel, když jednal na vlastní pěst? Nebyla to Toshiho zrada, nalákání do léčky?
,,Na světě je tolik mágů, kolik je barev duhy,´´ začal Sano. ,,Červení, Oranžoví, Žlutí, Zelení, Modří a Fialoví. Čas od času se mezi nimi objeví ten, ze kterého všichni pocházejí -Bílý. Protože barvy vznikly štěpením bílé. Bílý mág dokáže magii používat bez závislosti na barvách. Žádná mu nebrání, ale je odkázaný buď sám na sebe, nebo na svou bílou, čistou, neposkvrněnou. Jenže pak je tu ještě jeden druh. Jeden, který se objevil až časem, zničehonic. Jeden, který dokázal ovládnou všech šest barev. Jeden, kterému žádná barva vadit nemohla, protože mu všechny pomáhaly. Jeden, který dokázal ovládnout i bílou, když chtěl. A on většinou chtěl, věř mi. Bylo jich jen pár, ale všichni dokázali hodně. Buď byli dobří, nebo zlí, záleží na úhlu pohledu. Ale jedno bylo jisté- ten, kdo je měl v moci, byl pánem všeho. Protože ten jeden mág byl synonymem pro boha. Byl osmou barvou duhy. Černý mág.´´ Sano se posadil a nechal Kaora, aby to vstřebal. Toshi se naklonil a pohladil Kaora po zádech.
,,Lovci tě chtěli jenom kvůli tomu. Kdyby se černý mág stal součástí Lovců, znamenalo by, že vyhráli. Nikdo by proti nim neměl šanci, chápeš?´´ snažil se ho utišit. Kaoru něco zamumlal.
,,Není ti rozumět,´´ zabručel Sano.
,,Ptal jsem se, jestli mi pomůžete trénovat a stát se černým mágem, abych se jim mohl postavit za to, že mi lhali!´´ řekl Kaoru odhodlaně. Slzy, které stékaly po jeho zvářích, byly slzy poznání. Jeho bratr zemřel svou vlastní vinou. Toshi ho bránil. Toshi, kterého chtěl zabít, ho bráníl…
,,Takže, abychom to zakončili- jsme všichni v pěkné kaši a jedinou naší šancí je, že se Kaoru naučí ovládat svou sílu natolik, aby nám pomohl. Do té doby si musíme pomáhat navzájem, navzájem se chránit. Ať se nám to líbí nebo ne, dneska si slíbíme, že budeme utíkat společně a společně se na konci postavíme jak Zelenáčům, tak Lovcům. A taky komukoli, kdo se časem na tenhle list přidá. Slibujete?´´ zeptal se Sano. On sám už podobnou přísahu jednou složil, teď ji jenom rozšiřoval o dva další lidi. Toshi se ho pod stolem chtil za ruku a pevně mu ji stiskl. Měl strach?
,,Slibuju,´´ usmál se na něj. Zelené oči zářily silou a odhodláním, ale i strachem a nejistotou a něčím, co Sano nedokázal zařadit.
,,Slibuju,´´ zamumlal Kaoru, protože neměl navybranou. Byli to jediné, co mu zbylo, protože se mu právě celý svět rozsypal na kousky.
,,Slibuju,´´ zašeptala Tamara, která si byla vědoma toho, že je do toho všechny zatáhla. Kdyby Kaora nesledovala, všimla by si těch zelených dřív a nepřišli by na něj. A ti tři by si teď svoje záležitosti řešili někde jinde.
Na znamení slibu dali ruce doprostřed stolu a Sano pomocí své démonické magie nakreslil na vrchní stranu dlaní symboly. Ty krátce zaplápolaly a zůstaly po nich na kůži světlé jizvy. Dva propojené kruhy v srpku měsíce.
Venku právě odbila půlnoc.

Vyšší cíle hrdinů - kapitola šestá - Křižovatky cest

15. srpna 2011 v 21:31 | Krakin Shikazu |  [FF]Vyšší cíle hrdinů
Tááák, po dlouhé době Koň napsala svoje a já mohla pokračovat~ Ano, vím, že někteří mě podezírají kvůli napínavému konci minulého dílu ,,otevřela dveře a málem pustila talíř i s jídlem.´´ Ano, co uviděla? Haha, a teď se ukáže, kdo z nás tady jak a na co myslí! =P Příjemné počkeníčko přeji ^^ (Věnováno Mílovi, Aničce, Kati, Klárce, Hance a vůbec i dalším lidem z Multicampu ^^)


Nějak se jí podrželo udržet talíř s jídlem, který byl už tak dost těžký, natož když jí ochabla šokem její bolavá pravačka (nikdy si nechtěla zvykat na meč, neseděl jí). Když přestala balancovat a kulaté ovoce připomínající přerostlé borůvky se ustálilo, konečně se vzpamatovala a zvedla zrak zpátky na to, co ji tak zarazilo. Přímo před ní na posteli seděl Damien. Musel se už vykoupat, protože měl vlhké vlasy a měl na sobě čistou košili i kalhoty. Co ji ale zarazilo nejvíc byl ten fakt, že všude kolem něj byly obrazy. Nebo spíš papíry s náčrtky, skicami, vystínovanými detaily a tak. Ležely na posteli, některé byly připevněny na stěně pokoje. A Damien sám na dalším pracoval. Krák musela zírat-kluk, co maluje! Moc jich neznala.
,,Potřebuješ něco?´´ Damien ani nezvedl oči od kresby. Nebo se tak aspoň tvářil. Ve chvíli, kdy se Krák snažila udržet všechno jídlo pohromadě na ni zíral jako na svaté zjevení. Rozhodně nečekal, že by za ním přišla. Proč taky? Choval se jak debil (i když oprávněně, ale to nikdo vědět nemohl) a ona by na něho správně teď měla být naštvaná. Rozhodl se vyhýbat jejímu pohledu a tak hypnotizoval pokus o zachycení bitvy Kofeinové kamarádky s poskakující želatinou. Zahlídl tu scénu včera a pobavila ho. Výsledek vypadal dramaticky a komicky zároveň.
,,Donesla jsem ti večeři, teda pokud neplánuješ držet hladovku,´´ odpověděla Krák a přešla přes pokoj, aby dala talíř na stůl pod okno. Potom se otočila, chvíli na Damiena zamyšleně hleděla a nakonec si s povzdechem sedla na postel. Ten kluk uměl kreslit, to se musí nechat, ale Krák nemusela být profesionál, aby poznala, že teď rozhodně nekreslí. Jen tak mával tužkou ve vzduchu těsně nad papírem a tvářil se důležitě.
,,Povídej,´´ řekla s povzdechem. Damien na ni vytřeštil oči.
,,Co?´´ vypadlo z něho přidušeně.
,,No mluv, co se děje?´´Krák posbírala pár papírů, srovnala je na hromádku a idělala si tak místo na sednutí v nohách postele, přímo naproti Damienovi.
,,Co se objevil Arnax, chováš se jako idiot. Normálně by jsi pochopil, že když jsem řekla ,hledej´, tak jsem si z tebe dělala legraci. Byla to pomsta za to ráno.´´ čekala, jak zareaguje.
,,Ráno? Co jsem vyved?´´ Damien opět sklopil zrak.
,,Zjevil ses za mnou před starostovým domem a vylekal jsi mě. A neodbočuj od tématu,´´ sykla na něho. Její čtyřbarevné oči plály jasnou zelenou, lemovanou tmavší směsí šedé a modré. Hnědá se dočasně ztratila.
,,Dávej si na toho playboye pozor,´´ vypadlo z něho.
,,He?´´ Krák na něho zůstala zírat. Damien si povzdechl.
,,Že si máš dávat pozor na Arnaxe, princezno,´´ Damien vzdal snahu předstírat, že kreslí.
,,A to jako proč? Jenom proto, že tobě není sympatický ho hned nemusíš označovat za…´´ chtěla mu vyčíst označení, jaké použil před Tarou a Mich, ale nenechal ji domluvit.
,,Eitin, já ho znám,´´ řekl pevným, temným hlasem. Takhle ho ještě mluvit neslyšela. Byl smrtelně vážný. A trvalo ještě chvíli, než jí došel význam jeho slov.
,,To jako myslíš jakože…´´ zakoktala se.
,,Vyrůstal jsem s ním. Taky jsem z Norska, byť na to nevypadám. Věř mi, znám ho jak své boty. A když jsem o něm řekl, že je přiteplený playboy, myslel jsem to vážně. A ne, nemám nic proti homosexuálům, než mi tady vybuchneš, ale v jeho případě to jde do extrému. Jednou jsem se s ním opil a vím, o čem mluvím, sakra,´´ Damien zrudl, evidentně v zápalu řekl víc, než chtěl, ale jediný pohled na Krák mu stačil, aby věděl, že má pokračovat. Buď narážku nepochopila, nebo to chápala.
,,Nedělá rozdíly mezi holkama a klukama, což je na jednu stranu fajn, nemá předsudky a proto jsem byl rád, že jsme kamarádi a všechno, ale…potom se z něho stal šílený děvkař. Každou noc někdo jiný, holka, kluk, prostě kdokoli. A pak…prostě jsem se s ním po tom alkoholovém večírku pohádal a od té doby se nemusíme. Nemám páru co tu dělá a vůbec ne mi to nelíbí,´´ dořekl Damien a doufal, že ho Krák pochopí. Ta chvíli zírala kamsi doprázdna a pak promluvila.
,,Jak jsi věděl, že si tady říká Arnax?´´ zeptala se.
,,Říkal si tak i doma. Já jsem se mu představil, aby věděl, jak mi tady má říkat,´´ vysvětlil jí.
,,Aha. Takže ho nemáš rád, protože si s tebou pohrál jednu noc, co jsi byl opilý. Prostě spustíš obranný mechanismus, což má za následek, že pak posloucháš rozkazy jako ,hledej´ a podobně,´´ konstatovala Krák flegmaticky.
,,Hele, mě jde o to, že…!´´ Damien zrudl a zvýšil hlas. Trefila se do citlivého místa.
,,Jojo, aby si za mě neudělal jenom další čárku, chápu. Neboj, sice je pěkný a na rozdíl od někoho se umí chovat mile, ale je dost průhledný. Navíc, já si kolem sebe umím udržet ochranné valy, víš,´´ usmála se.
Uvažovala během večeře, co jí na Arnaxovy přes všechny klady nesedělo a během Damienova vysvětlování na to přišla. Některé způsoby, jakými Arnax mluvil, pohyboval se, žertoval- byly totožné s Damienovými. Krák by vsadila krk, že ani Damien nemá čistý štít. Ale to už byla druhá věc.
Černovlasý kluk před ní seděl, modrozelené oči byly smutné, vzteklé a lítostivé zároveň. Krák se natáhla a rukou ho začala cuchat jako svého malého brášku doma v česku.
,,No ták, klídek, ségra se o všechno postará!´´ a se smíchem se zvedla k odchodu.
,,Jaká ségra…?! Nezapomeň, před svítáním u starosty!´´ zařval za ní ještě Damien.
Krák spokojeně zalezla k sobě do pokoje a spadla jí čelist.
,,Copak dneska nemůžu někam vejít bez toho, aby mě něco nepraštilo mezi oči?´´ Povzdechla si při pohledu na Mich, která si spokojeně chrápala na Krakinině posteli. Krák neměla sílu zjišťovat, co se děje- jestli si Mich jen popletla pokoje, nebo tu byla z jiného důvodu. Během večeře vypadala ustaraně. Navíc na posteli ležela v normálním oblečení a nepřikrytá, takže vypadala, že spíš usla během čekání.
Krák se prostě zašla umýt, protože měla ve vlasech písek (a nejen ve vlasech) a nakonec si rezignovaně ustlala na zemi vedle postele. Předtím ještě ale Mich přikryla dekou a dala ji do polohy, aby z postele pokud možno nespadla. S Koněm to ale ani nehlo a spala dál, nerušeně. Krák tak usínala za mumlání o želatině, marshmalowech a generálovi.



Druhý den ji probudil Trix. Venku byla ještě tma. Krák se rychle připravila, posbírala si svých pár švestek a před odchodel ještě narychlo naškrábala na kousek papíru vzkaz, který tam Koňovi nechala.

Doufám, že ses dobře vyspala ^^ Musela jsem do vesnice dřív. Hodně štěstí. A bacha na Arnaxe a Damiena- milenecký syndrom po alkoholu.
Krák

Potom se vydala sebrat si pár věcí k snídani a chtěla se vydat na cestu, ale před domem do někoho vrazila…no, spíš o někoho zakopla. A ten někdo se zvedl z trávy a mile se na ni usmál. A nebyl to nikdo jiný než Arnax.
,,Díváš se na hvězdy?´´ zeptala se mile po asi třech omluvách.
,,Jo, nemohl jsem spát. Co ty takhle brzo?´´ zeptal se s dokonalým úsměvem. Vážně, playboy, jak říkal Damien!
,,Práce…no, však uvidíš. Běž se podívat támhle k pláži, jak vychází slunce, je to nádhera a pak se projdi po lese. Zabiješ tak čas,´´ a už mizela v lese. Bylo to nenápadné postrčení, aby si třeba našel skřítka. Zajímalo jí, jak to s ním ještě dopadne- objeví se snad další skupinka? S myšlenkama, jak by to asi vypadalo, kdyby se to tu za chvíli hemžilo několika skupinkama po čtyřech, se dostala až před starostův dům. Na východě se objevily první paprsky.
Krák si všimla, že Damien už je na místě. Čekal na ni ve stínu vedle vchodu a kdyby se nezaměřila na okolí, nevšimla by si ho. Ten kluk by byl fajn hraničář, napadlo ji.
Pozdravili se lehkým kývnutím hlavy. Krák napadlo, že Arnax byl možná venku schválně- chtěl mluvit s Damienem?
Krák zatřepala hlavou. Proč už ve všem něco vidí?
,,Jak ses vyspala?´´ prolomil ticho Damien.
,,Skvěle,´´ odpověděla a nechápala, co je tak směšného na její odpovědi, protože Damienovi cukaly koutky.
,,Promiň, ale máš na tváři otisk dřeva,´´ rozesmál se Damien. Sakra, on ještě nezmizel?! Krák si myslela, že ten otisk podlahy, na které spala, zmizí stejně rychle, jako třeba otlak z pokrčené látky polštáře nebo tak!
,,Postel mi zabral Koň,´´ zamumlala na obranu, což ale Damiena ještě víc rozesmálo.
,,Koukám, že máte dobrou náladu, to je dobře. Pojďte dál,´´ starosta otevřel dveře a zval je dovnitř. Opět se usadili v útulné místnosti a Krák opět získala stísněný dojem, že je až moc útulná. Nepřírodní.
,,Dostal jsem zprávu od Babamy, vypadá to, že na kraby pošle další dva lidi tam od vás,´´ začal starosta. Krák s Damienem si vyměnili pohledy. Že by Tara a Mich už skončili s želatinou?
,,A vy dva jste se osvědčili, jakože chápete svou úlohu Poslů a základy boje. Chápu to dobře, když řeknu, že oba už víte o poslání Skřítčích Králů?´´ pokračoval starosta dále.
,,Jestli máte na mysli to světlo a zpěv, tak už jsem to zažila, ale nechápu to,´´ odpověděla Krák. Damien jen seděl a vypadalo to, že rozhovoru nevěnuje pozornost.
,,Ano, tohle se dostaví vždy, když se naučíte používat svou sílu určitým způsobem. Napríklad ty umíš vytvořit oslepující písek jen tak, ze své vlastní energie. Damien by to měl brzy zvládnout taky. On naopak dokáže svou energii poslat podél své zbraně tak, že zásah protivníka zasáhne mnohem větší silou. To se jistě brzy naučíš zase ty, Eitin,´´ usmál se starosta, když viděl, že na něj oba civí jako vyjevení.
,,Právě kvůli tomu jsem s vámi chtěl mluvit. Jsou různé věci, které se svou silou, energií, nebo jak to chcete nazvat, můžete dělat. To, jak ji použít a co se s ní dá dokázat se můžete naučit. A k tomu slouží různé knihy, učitelé. Tady na ostrově máme učitele, který se jmenuje Muha. Ten vám vysvětlí víc. Najdete ho na kopco za vesnicí, na opačné straně, než je maják,´´ starosta se s tímto zvedl a přešel ke stolu, kde měl připravené nějaké věci. Pokynul jim, aby přistoupili blíž.
,,Tady ještě něco, taková pozornost,´´ usmál se a zaždému z nich podal hromádku oblečení. Krák zajásala- konečně boty! Ikdyž jen sandály, ale i tak. Nová, kožená sukně s měkou spodničkou byla uzpůsobená k běhání a tmavá kožená košila k tomu skvěle pasovala a nebránila přitom v pohybu rukou, když se jeden rozmáchl s mečem. Damien dostal podobnou košili a třičtvrteční kalhoty.
Poté se rozloučili a v novém vyšli do slunného rána. Krák okamžitě zavítala do obchodu s oblečením, aby prodala staré věci. Pár měďáků navíc se hodilo vždycky.
Když vyšla ven, viděla Damiena, jak si prohlíží zbraně v obchodu přes ulici. Nejvíc ho zaujala dlouhá hůl, na jedné straně okovaná. Krák musela uznat, že byla pěkná. Víc ale zbraně nezkoumala a zamířila podle starostových instrukcí směrem k Muhovi. Damien ji dohonil těsně před cílem.
Muha na první pohled připomínal rytíře, který čekal na nástup svého lenivého oddílu. Stál před svým domem v pozoru a evidentně je už čekal.
,,Eitin von Krák a Damien Wilfreux, předpokládám,´´ zahřímal místo pozdravu.
,,A-ano,´´ odpověděla plaše Krák. Damien kývl. Byl dneska výřečný.
,,Tak pojďte dovnitř,´´ pobídl je a oni vešli. Dovedl je doprostřed místnosti, kde byly podél stěn vystaveny zbraně, police s knihami a různé mapy. U jedné stěny bylo pár židlí kolem malého stolu a uprostřed velký prostor. V jednom místě na podlaze byl namalovaný zvláštní kruh se symboly- byl stranou, ve výklenku.
Muha se posadil na jednu z židlí, až brnění, co měl na sobě, zařinčelo.
,,Tak, abychom si to ujasnili. Jako Poslové máte určitou moc a tu můžete používat, otázkou zůstává, jakým způsobem. Jsou tací, kteří kolem sebe budou mávat sekyrou a prorážet si cestu vpřed. Jsou tací, kteří dají přednost tomu zaútočit na nepřítele zdálky, nepozorovaní. Pak jsou tu někteří, jenž chápou magii a využijí svou energii k tomu, aby ji ovládli. A nakonec ti, jenž se svou energií komunikují s přírodou. Volba je na vás. Podle toho, co si zvolíte, se pak budete učit schopnostem. Volba je to těžká, to každopádně, ale musíte ji učinit. V tomhle nejde zůstat neutrální. Aby jste lépe pochopili sami sebe a mohli se rozhodnout, můžete vstoupit do kruhu támhle,´´ a mávl k výklenku. Nedávalo to smysl- teda, na první pohled ne. Potom se Krák prostě pohla a vstoupila do kruhu, Muhova slova ji stále zněla v hlavě a pomalu ji docházel jejich význam.
Chvíli se nic nedělo a pak uviděla tu záři. Podobnou, jako včera, když hodila písek, který nebyl, ale byla jiná, čistší. Včera to byla prostě záře, teď to bylo jasné, žlutozelené světlo. A zpěv. Slyšela ptáky, slyšela šplouchání vody, růst rostlin, šust šelmy v křoví. A cítila život. Přírodu. Pak vystoupila z kruhu a kývla na Damiena, který na ni zíral.
,,Co to bylo?´´ zeptal se Muhy, který stále seděl na židli a nezaujatě je pozoroval- evidentně to vídal často. Nebo to aspoň neviděl poprvé.
,,Je to kruh Duše. Ukáže, co jsi zač. Tak šup, běž tam a potom se vás zeptám znovu, jakou cestou se chcete dát,´´Muha zívnul. Damien polkl a udělal několik nejistých kroků a pak opatrně vkročil dovnitř. Krák viděla, jak ho obklopila jasně sytě fialovorůžová záře, podél které praskaly elektrické výboje. Co se dělo uvnitř nevěděla.
Nevěděla, že Damien uvnitř cítíl úžasnou sílu. Sílu tvořit, ale i ničit. Cítil sílu zimní vánice, cítil tepli plápolajícího ohně, jiskření vzducho při bouřce, sílu rozbouřeného moře. V uších mu zněly líbezná slova v neznámém jazyce, která něco odříkávala. A když Damien vystoupil, měl více-méně jasno.
,,Takže, oficiálně bych se vás měl zeptat takhle: Jakou cestou se vydáte? Cestou bojovníka? Nebo lovce? Cestou ministranta? Či snad cestou zaklínače?´´ Muha vypadal znaveně a pobaveně zároveň, schválně napodoboval veledůležitý přízvuk některého ze svých předchůdců. Ale Nakonec to bylo jedno, protože odpovědi se mu dostaly okamžitě.
,,Zaklínač,´´ odpověděl Damien pohotově. On i Krák jen čekali na to, kdy jim řekne přesné termíny. V srdcích už měli odpověď dávno.
,,Ministrant,´´ Krák by tohle snad v životě z pusy nevypustila, kdyby nezažila to, co před chvílí. Chtěla chránit, chtěla rozumět přírodě.
,,Tak, to bychom měli,´´ usmál se Muha a rozpřáhl ruce.
,,Snad abychom začali s tréninkem, ne?´´



Krák večer myslela, že umře. Celá pláž v okolí Muhova domu se hemžila kraby a právě na nich si s Damienem cvičili nové schopnosti. Nebo se o to celý den pokoušeli. Muha jim domů nabalil spousty knih na prostudování. Dal jim je až při odchodu s tím, že tam mají vysvětlený podrobný postup k tréninku toho, co dělali celý den (v tu chvíli ji Damien musel držet, aby Muhu nepřizabila). Damien se doučil ten trik s pískem a začal pracovat na vrhaní magické střely (taková světélkující koule energie) a Krák na něčem podobném, jen nevrhala magickou energii, ale zhmotněnou sílu světla.
Při cestě domů toho moc nenamluvili. Každý se probíral tím svým, jen Damien prohodil do vzduchu pár věcí. Těsně předtím, než vstoupili na Babamův pozemek, se ale zarazil.
,,Děje se něco?´´ Krák zaváhala.
,,Já jen…nečekal bych, že se dáš na ministranta,´´ začal Damien pomalu.
,,Jo, tak to já taky ne,´´ Krák se usmála při představě, jak ona ve svém obvyklém oblečení alá něco mezi metalistou a fanouškem Oshare Kei se představuje jako ,,ministrant´´.
,,Asi teď budeme trénovat každý odděleně, co?´´ Damien se smutně zahleděl mezi stromy. Krák se vybavil jejich společný trénink na pláži a zalil ji pocit, který nečekala. Smutek.
,,Můžem, ale jednou začas by jsme měli trénovat spolu, víšco, zpětná vazba a tak,´´ prohodila na zlepšení nálady. Ne, že by to zabralo.
,,Eitin, dávej na sebe pozor, jo? Ať tě neunese drak,´´ usmál se Damien, přistoupil k ní, rychle ji vtiskl krátkou pusu a pokračoval dál. Těžko říct, jestli se netrefil, nebo si to v poslední chvíli rozmyslel, protože pusa dopadla na levý koutek rtů. I tak to ale stačilo na to, aby tam Krák zůstala stát a hledět před sebe, zatímco Damien už zmizel uvnitř Babamovy chatrče.
Někde se tam pohyboval i Arnax, který si našel skřítka, co ovšem pořád někde utíkal, takže bylo slyšet Arnaxovo volání a mohli jste zahlednou Arnaxovu bílou hřívu, ale to bylo tak vše. Krák neviděla ani to a všechno pro ni byla jsen kulisa. V hlavě ji to šrotovalo. Včerejši povídání. Dnešní chování. Dávat na sebe pozor. Pusa. Počkat.
Dávej na sebe pozor, ať tě neunese drak?! Už chybělo jen jeho obvyklé princezno. No jasně, ten idiot si s ní jen hrál! Vyruje ji před jedním playboyem, ale sám se chová stejně! Krák prudce zavrtěla hlavou, vrazila si facku a začla nadávat.
,,Krák, ty máš zase osobnostní nedorozumění?´´ Ozvala se Koň, která se zrovna vracela s Tarathielem, oba od písku až za ušima.
,,Něco se stalo, Eitin? Udělal něco Damien?´´ Tara se okamžitě staral. Jakmile se jednou otrkal, choval se hrozně opatrovnicky. Straší brácha, hehe, prolítlo Krák hlavou.
,,Jo, jedno moje já chce Damiena zabít okamžitě a to druhé to chce nechat na chvíli, kdy to bude více dramatické a všichni si budou utírat oči kapesníčkem!´´ zavrčela Krák a vydala se směr svůj pokoj. Po cestě jo pod nohy vběhl skřítek jasně žluté barvy a dvěma tykadlama dopředu a v závěsu za ním Arnax. Pozdravila ho, pogratulovala k nalezení skřítka, ale jinak mu nevěnovala pozornost. Okamžitě odložilůa všechny věci u sebe v pokoji a zalezla do vany.
Musela tam sedět hodně dlouho, protože se ozvalo mírné zaklepání na dveře.
,,Krák? Topíš se, nebo můžu dál?´´ Koň. Přesně včas.
,,Obojí,´´ zavolala Krák. Mich vstoupila do koupelny a posadila se vedle vany. Začala si pročesávat svoje vlasy a čekala, kdy Krák začne mluvit. A ta během chvilky spustila.

(P.S.:A všichni povinně hlasovat v anketě!)

Zpátky aneb kafe, čaj, kafe, jídlo, kafe...

6. srpna 2011 v 13:36 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Heh, nedostatek kofeinu, nebo fakt, že jsem odjížděla kvůli doktorce o den dřív z Multicampu (teoreticky o pár hodin dřív, páč jsme odjížděli kolem 10 v noci), dojela jsem kolem půlnoci, než jsem našla postel a vstávala v 6 ráno, jenom aby mi ona doktorka o půl hodiny později zavolala, že je nemocná a že se to vyšetření posunuje o týden? (to sakra nemohla zavolat dřív?! Ne, fakt mě to vytočilo. Do té míry, že jsem se vytočila a šla si zase lehnout. heh.)
Těžko říct.
Na vyčtení zážitků z Multicampu si asi počkáte.
Proč?
Protože doháním týdenní absenci (2. díl Ouranu už s titulkama //jen tak mezi řečí, já jim bez těch titulků fakt rozuměla! Koukám na to jak na...no, víte na co o.O//, 3. díl Ikemen-a, rozdýchávání faktu, že Gackt projíždí ČR na cestě do Polska a vůbec), a navíc nedostatek spánku způsobují, že nemám čas a ...no, prostě to v té hlavě ještě nemám urovnané natolik, abych něco splácala dohromady.
Ale jenom tak mimo mísu a vlastně zároveň přesně do ní:
Uvěřila jsem. nevím, jestli to Koň ví, tak nějak jsem se s ní o tom ještě nebavila...ale věřím. Teď už jo.