Říjen 2011

Horký čaj, mobil, knížky a filmy, o kterých s obyčejnými lidmi radši nemluvíte, aby vás neposlali k psychiatrovi, odkud jste se konec konců právě vrátili.

19. října 2011 v 20:41 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Poučení pro příště- když máte telefon zapnutý na vibrace a něco řešíte sa skypu tak zaujatě, že nevnímáte okolí, nepokládejte si telefon na klín. Nejenom že se vylekáte, ale taky se polijete horkým čajem, a pak na otázku jak se máš odpovíte ,,Dobře, Proč?´´ chudák, ale opravdu nejsem zvyklá, že mi lidi volají tak pozdě. Asi si to budu muset někde zapsat.

S Koněm slavíme (opožděně) jednoleté výročí. Je to právě jeden rok, co se Koň po nemoci vrátila, šli jsme do ,,divadla´´ a tak nějak jsme si na sebe zbyly mezi skupinkami bavících se lidí. A co se tehdy zdálo pouze jako opatření proti samotě a zbláznění se vyvinulo do toho, co je dnes. Něčeho, z čeho spousta lidí padá na zem v údivu. Něco, co je kříženec přátelství, bratrství (ano, máme svá alter ega v projektu KK) a něčeho...mimozemského. Jinak to nedokážu popsat.

Takže naprosto logicky slavíme. A to tak, že já se třesu ze zítřejší čtvrtletky z matiky a Koň leží nemocná doma. Sme to ale dvojka.

Jinak bych ráda upozornila na fakt, že mi poslední dobou nevychází věci tak, jak bych očekávala. Když už se rozhodnu si poctivě vytisknout všechny chybějící zápisy, selže matrix (=tiskárna nefunguje, opět.)(=důvod, proč jsem naší tiskárnu pokřtila Yoshiki).
Jinak společně s mamkou závislačíme na korejských seriálech, já i na těch japonských, v autě nám hraje OST k You´re beautiful, sestra si pouští Paradeis a já se dívám na Dangerous love pořád dokola. Haha.

Taky vám poslední dobou příjde všechno tak ironické?

A přitom je mi fajn.

Ráno jsem sebou málem sekla.

Zero se stále snaží (při)zabít.

Asi půjdu číst.

Ve víru (myšlenek) naprostých volovin

4. října 2011 v 21:01 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
Někdy prostě o něčem mluvíte a ostatní vás poslouchají a smějí se tomu, že absolutně nechytají pointu (ale smály se, takže jsem je pobavila, úkol splněn).
Načež vás napadne, že bystě mohli něco udělat.
Jenže pak je přeplněný autobus a tak uvažujete, jak se dostat ke dveřím, když vystupujete mezi prvníma.
Pak se ale uvolní sedadla a dvě paní vás "mile" upozorní, že si máte koukat sednout a uvolnit místo (i s tím báglem, co jsem si kvůli nim položila na zem a pak na něho nadávaly >.<)
Načež si ujasníte, že vystopupíte až na další zastávce, protože dveře jsou v podstatě nedosažitelný cíl.
A napadne vás jiná volovina.
Listopad se blíží.
Za tláchání o fyzice a podobných naprosto běžných tématech, které všechny zajímají vystoupíte.
A napdne vás, že byste nemuseli domů až zas tak spěchat.
Koneckonců si máte s KÝM povídat, že.
Takže nespěcháte a mluvíte dál, už o méně běžných věcech, jako například hádky doma.
Načež pak tak dobrou půlhodinu stojíte s dotyčnou osobou na místě a pokračujete o konverzaci o kuriozitách.
Například se vám vybaví něco z doby před 6 lety.
A pak teda jdete domů, zatím co uvažujete o všech volovinách najednou, smíchá se to do totálního víru a vy pak ve zmatku zjístíte, že stojíte doma, zíráte na překvapenou nemocnou ségru, nevíte, kde zkončila vaše mp3 a ještě ke všemu máte vypotit nějakou smysluplnou odpověď na otázku, jak bylo dneska ve škole.
Nebo třeba dopsat kapitolu géefka po tom včerejším Hitsugiho kolapsu.
Tomu se pak říká vtip dne.