Duben 2013

Jak se vyplňuje náhodná soutěž a fláká se s přehledem po krokodýlovsku

30. dubna 2013 v 11:10 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Když jedete ráno do školy s přístupem alá "něco do toho zemáku naflákám, to vyznamenání štvu, kdo se to má učit a ten raid v DoD mě naštval a..." atd., tak informace, že jste zařazeni do soutěže, o které jste nevěděli a která ´probíhá ve stejnou dobu, jako hodina zeměpisu, potěší. A naštve jiné, ale to už je vedlejší.¨Lítání po zubařích a spol nesnáším. Někde se zašiju i s Richardem III. a bude.
Jsem dneska nějaká přejetá. Alča už jančila, že se mnou něco je...no, já ji to sice vyvrátila, ale nejsem si jistá. Možná, že jsem pořád na nervy kvůli těm zubům.
Taky se na to můžu vykašlat, nechat si je vytrhat a jíst do konce života krupici (pozn.: autorka krupici moc ráda).
Kdekoli se objeví Shinsengumi, tak Okita stojí za to.
A už musím jít, konec flákání.¨
Za chvíli stejně jdu.
Kámen.

Slečna Shikazu má bráchu aneb nový přírustek do rodiny.

25. dubna 2013 v 19:27 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
Dnešní den byl označen velkým K- což mohlo znamenat hned několi věcí. Abych to zkrátila a přešla k věci, tak když jsem se ráno snažila narychlo dostat do hlavy ty slovíčka ze španělštiny, na kterých jsem včera usla (a jo, spalo se dobře), vedle Hikari s Ondrou dělali voloviny a koniny se slovíčkama z němčiny (Krák se občas smála s nimi už proto, že to znělo vtipně, ikdyž nerozuměla významu, jinak by se asi svíjela stejně jako Hikari), zatímco jsme čekali na vlak s 25ti minutovým spožděním. Když si vezmete zmatené signály, které díky různosti jazyků (španělština, němčina, čeština, japonština ze sluchátek s útržky angličtiny) vznikaly u mě v mozku, není divu, že když jsem chtěla sdělit důležitost tohoto dne, vypadlo ze mě:
,,Dneska odpoledne jdu s ségrou koupit křečka do antikvariátu,"
Co jsem vlastně řekla mi došlo až po tom, co Hikari bouchla smíchy. No, když to vezmem letem světem přes řešení známek, ve kterých má vliv aktivita v rodině, tak tedy nastalo odpoledne a já se vydala napříč městem k mé bývalé škole, jen abych zjístila, že knihovna je zavřená abych se potkala se svou mladší sestrou a mohly jsme vyrazit. V obchodě jsme našli bandu roztomilých a hezky vybarvených džungarů, sestra si jednoho vybrala a šli jsme zpátky. Po menších problémech ohledně cesty domů jsme všechny včetně paní Shikazu dorazily ve zdraví domů. Došlo na přípravu ubytování pro křečka. Během toho jsem si všimla, že je zbarven ještě nádherněji, než jsem si myslela- v umělém osvětlení uvnitř obchodu to nebylo tak docela poznat.
Přípravy byly dokončeny, když ségra přiskákala se slovy: ,,Mimochodem, už vím, jak se bude jmenovat!"
Byla jsem zabraná do seknutého Hitsuiho, takže jsem reagovala jen flegmatickým: ,,Hmm, vážně?"
Následující slova mě ale vytrhla z transu.
,,Jop, bude se jmenovat Krokodýl!"
Takže, vážení a milí, mám bráchu. Zde se na něj můžete podívat, podoba se nezapře.





Mozkovy automatizované odpovědi

22. dubna 2013 v 19:42 | Krakin Shikazu |  Heslovité stavy
,,Máš uklizené to oblečení?"
,,*sleduje raid v DoD* jo....!"
,,Máš nachytané věci na zítra?"
,,* s plnou pusou* jo...!"
,,Máš....>zaniklo v hluku domácnosti<"
,,*snaží se chytit padající maso*Jo!"
*
*o 5 min. později *
*
*jde na chodbu*
*ninja akce X-3.2: proplížit se se špinavým tričkem přes kuchyň do koupelny ke koši na špinavé prádlo a po cestě zpátky přibrat sešit zeměpisu, co leží na jídelním stole*

...a kdyby něco, tak nic.


Záblesky starých zkratů

15. dubna 2013 v 21:44 | Krakin Shikazu |  Moudra školou povinných
*po dvouminutovém záchvatu, že chce vidět Sugarless*
"Chci Shirovu bundu a sluchátka!"
" já chcu rafaello a rozum"
" ....
...kazíš mi tu pointu fangirláku"

Jméno:M.C.M. Stav:S.V.C-s-N.M.P.

15. dubna 2013 v 17:15 | Krakin Shikazu |  Krakinin deník
(Ano, velice mě baví mluvit ve zkratkách a dělat ze souvětí na tři řádky jedno slovo.)
Jestli někdo čekal, že budu "v pohodě" po týdnu stráveném s fůrií a spolkem O.O., tak má zřejmě bujnější fantazii než já a je naivnější než hrdinky v shoujo mangách. Vzhledem k nemožnosti po celý zmiňovaný týden zalést a vybrečet se v klidu to taky znamená, že jsem celý týden jela na Maska režimu, což není nic jednoduchého...nebo tak, jednoduché to je. Důsledky jsou potom ale už horší.
Což samozřejmě znamená, že se to všechno dalo čekat. Jednodušší by samozřejmě bylo, kdybych se sesypala hned ráno a veškeré scény by se odbyly doma. Třeba o víkendu, to by bylo nejideálnější. Jenže platí Z.P.H., takže logicky to muselo přijít ve škole. A v hodně blbou dobu. A mamka s těma jejíma přednáškama mi zrovna nadvakrát ke zlepšení stavu nepomohla. Když se pak s úsměvem objevila, tak trochu rozhodila moje předchozí tvrzení, že a) pro mě nepřijede a b) mi nenapíše omluvenku. Jenže mě už předtím taky došla trpělivost a rozhodně si nenechám nadávat za něco, co není moje vina- takže jsem udělala něco, co jsem si nikdy předtím nedovolila. Tipla jsem ji uprostřed věty telefon a pak ho vypla. Nevím, jestli ji to vylekalo, ale její divadélko a hraný úsměv mě naštvalo ještě víc. Věděla jsem, co se stane ještě předtím, než jsem vyšla ven z šatny.
Mamka je hrozně předvídatelná, když dojde na kázání, argumenty a pohlavky. Takže vím, co mám čekat a můžu se podle toho zařídit. Takže technicky vzato jsem se mohla celé hádce vyhnout, ale na to už bylo trochu pozdě. Maska režim edice nonstop už nevedu nějakou dobu, protože to je hrozně vyčerpávající a už jednou jsem se kvůli tomu dostala na antidepresiva a k psychiatrovi. Navíc už jsem toho měla plné zuby. Proč taky nebýt jednou upřímná? Jo, bylo mi pak líto, že jsem zvýšila hlas, ale to co jsem řekla si myslím.
Ano, mamka je úplně stejná jako taťka. Ano, jsem nezodpovědná, co se týče některých slibů, jenže co jsem viděla celou dobu doma? Oba jsou jak přes kopírák v tomhle. A ano, chápu, že mamka má dost problémů, ale když o nich nemluví, tak jak to máme se ségrou asi tak vědět? Ona taky neumí číst myšlenky, takže to nemáme po kom zdědit a já osobně z telepatie a jasnovidectví propadám. Navíc umí skvěle zhazovat vlastní vinu na ostatní. Chápu, že některé věci jsou moje chyba, ale když sakra řekla, že to zařídí ona, tak jsem se o to přestala starat. Když chtěla, ať si to zařídím já, tak mi to měla říct. A nejlepší je se vymluvit na to, že když mě slyšela o tom mluvit s někým třetím, tak si myslela, že....jo mami, jak sama říkáš, jeden myslel. Nemluvě o tom, že poslouchat cizí rozhovory se nemá. A na to, že ti vadí, jak se babička snaží před děckama všechno tajit, ty děláš to samé.
A že mám pořád nějaký problém? Drahý K.S., sice nemůžu upřímně říct, že bych tě měla ráda, nadruhou stranu jsem se k tobě chovala slušně. Takže si ty poznámky laskavě nech, protože drby jsou jediná věc, co dokáže překonat rychlost světla a na to nepotřebuju mít jasnovideckou školu. Každý má občas nějaký problém a ne všichni řeší to, jaký chlast koupit na víkend a co ten debil vedle řekl o tom druhém. Pokud ti tak moc chybím, tak stačí říct, dám ti svou fotku i s věnováním, aby sis ji mohla postavit na lavici a povídat si se mnou, ikdyž tam nebudu.
Pozitivum je, že Písečný a Hikari to zvládají fajn i beze mě (teda Hikari to zvládá díky Písečnému, ikdyž tam nejsem, ale to už je druhá věc). Zato já občas uvažuju, jestli to bez Kyuu zvládnu. Samozřejmě že nemůže mít čas tehdy, kdy ji zavolám. Narozdíl ode mě má víc zájmů, které ji udržují zaneprázdněnou (ano, jediná sedím celé dny doma a nic nedělám, já vím, vždyť na počítači se nedá dělat nic kreativního nebo tak něco, že?). Mě to nevadí, ikdyž někdy mě mrzí, že už není tak jednoduché se prostě sebrat a jít si sednout na kafe. Chybí mi. A jsou prostě určité věci, které do telefonu nebo přes net říct nedokážu, nebo nechci. Nemluvě o tom, že mám strach, když mi tak dlouho nezvedá telefon. Možná že jsem paranoidní, ale kdo by nebyl, když poslední dobou všichni umírají?
Jen tak k blogoidním věcem...zvažuju se přesunout na webnode. Celkem se mi to tam líbí, tak nevím, nakolik s tím máte kdo zkušenosti, nebo nemáte. Sice mi bude chybět takový ten nostalgický nádech nad tady tímhle, ale...(a taky se mi nechtějí kopírovat všechny články, přece jenom jich je docela dost)...nevím. Byl to jen takový nápad.
To by byla jedna věc. Další je ta, že mě pořád hlodá jedna myšlenka...nevím už kdo s tím začal a bylo jich nakonec víc, abych začla kreslit komiks. Napadla mě jedna věc...ale nevím, jestli se mi bude chtít. Navíc nemám to jak naskenovat (ok, vždycky by to znamenalo výlet buď k Hikari nebo Alče nebo tak někomu). Ale to je ve vývinu, podle toho, jak se mi bude chtít.
Sugarless je boží. Možná, že to nemá zrovna nadvakrát hlubokou myšlenku nebo tak něco...ale když se na něco dívám, tak se chci odreagovat, ne si ještě přidělávat starosti. Shiro a Urabe jsou boží dvojka (a jak se S.A.F.G. tendence dokáže projevit u první několika sekundové scény, to jsem později koukala i já, když mi to došlo) a to P.J.J.S.N. je taky boží.
A vůbec, když někoho někam na něco pozvu, tak to nechci vracet zpátky. Takže když někoho zvu na kafe, znamená, že platím a že neočekávám, že by mě zase příště pozval on. Hlavně, když důvod pozvání je moje vlastní uspokojení/uklidnění.
Takže anketa ohledně toho stěhování je dole. (Stěhování blogu, skutečné stěhování čeká na vyhledání potencionální trasy do školy.) Btw, kdokoli, kdo rozšifruje ty zkratky v nadpisu ode mě dostane Kofilu.